Chci skrýt pravdu, chci Tě ochránit, ale s tou bestií uvnitř není místo, kam bychom se schovali. Tohle je má věčnost.
Když ucítíš můj žár podívej se mi do očí, tam se skrývají mí démoni, nechoď moc blízko, uvnitř je temnota.
Nechci Tě zklamat, ale...
O šest mesícu později - Pohled Sunny Cele noci jsem nemohla spát. Pořád jsem musela přemýšlet o Jungkookovi a Jinovi. Jestli je to pravda.
Když mě dnes Hobi zavolal že mám vstávat, nějak to nešlo. Nebo spíš takhle, vůbec se mi nechtělo.
Nakonec jsem se překonala a vstala. Došla jsem dolů a snědla čtyři topinky, který mu brácha udělal.
,,Stýkáš se pořád s tím Jungkookem?" Výslech hned po ránu? Ale no ták. ,,Ne, už půl roku jsem se s ním nebavila." Odpověděla jsem věčně. ,,To je dobře, Uri mi o něm říkala že je taky..." Nedořekl větu a obrátil se zpět na vařící se pohankovou kaši. ,,Že je taky co?" Dělal že mě neslyší, tak jsem to nechala být a jela do školy. V létě jsem od rodičů dostala k osmnácti nové auto, ale ještě jsem v něm nejela protože se Hoseok bál že bych nabourala. Teď jak je tu ten vrah tak si řekl, že bude lepší když budu jezdit autem. Chtěli by jste vidět mého miláčka? Jasně že jo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Možná mě trochu rozmazlovali, ale vážila jsem si všeho co mi dali nebo koupili, protože ne každý může mít tak hezké věci jako já. Rodiče mi vždy vyprávěli o těch dětech, které nemají co jíst ani pít. Proto jsem si vždy všeho vážila víc než moji kamarádi, kteří se zajímali jen o hadry a mobily.
Když jsem dojela ke škole a vystoupila z auta, všichni se na mě dívali s přitroublím vírazem jakoby si v hlavě říkali *co je to za retarda* . Přišla jsem k HaRu která už u školy taky byla.
,,Wow." Hvízdla. ,,To je tvoje?" Zakývala jsem hlavou a ona vykulila oči jako dva melouny. ,,Proč?" Nechápala jsem co jim všem je. ,,No, protože když na téhle škole máš takový auto tak můžeš být mezi elitou." Usmála se HaRu. Myslela jsem že na téhle škole to bude jiné, ale je to furt to samé. Auta, peníze atd. Nic jiného je nezajímá. ,,Já ale o nic takového nestojím." Otočila jsem oči v sloup a šla ke dveřím školy kde právě paní školnice otevřela.
~
Celý den jsem ve škole s nikým nepromluvila ani slovo, bohužel takhle to bylo už asi čtyři měsíce. Jen jsem si sama sobě nadávala. Jaká jsem to kráva že jsem zahodila tak úžasného kluka jen kvůli tomu aby byl můj diktátorský bratr šťastný a aby se se mnou Uri bavila. Uri jsem včera naštěstí řekla že to takhle dál nejde, že se jen kvůli ní měnit nebudu. Hobimu jsem to taky chtěla říct, ale bála jsem se ho. Občas má trochu nálady. Když jsem tam tak premýšlela nad Jungkookem tak jsem si uvědomila že je vlastně upír. Ale stejně ho miluju. Ach můj bože!!! Já ho miluju!! Křičela jsem v hlavě. Svůj pohled jsem nasměrovala na lavici kde seděl. Prohrábnul si vlasy a ten jeho bratr udělal to samé. Všimla jsem si že Jimin je o trochu menší než Jungkook. Nad tím jsem se musela pousmát. Najednou začalo zvonit. Učitel ale řekl že máme chvilku ještě vydržet, že nám chce něco říct.
,,Takže třído, za týden se koná jarní ples. Všichni se mají dostavit v párech. Na konci plesu se vyhlásí nejkrásnější pár. Teď můžete jít domů." Třídou to zašumělo. Všichni byli tak nadšení, že bude nějaký poťapaný ples. Já stejně budu sedět doma na zadku a budu se nudit k smrti, protože se mě všichni kluci štítí pozvat, jelikož jistá drbna po škole roznesla, že jsem se líbala s Jungkookem. Už zas mi říkají Hnusačka. K mému údivu za mnou však chodili kluci neustále. Stejně jsem je ale odmítala. Chtěla jsem jen a jen jednoho kluka. Jungkooka. Ten se na mě a na tu tlupu kluků jen pohrdavě díval. Jednu přestávku, když už si všichni kluci dali pokoj ke mě nafrněně přikráčel Jimin. ,,Hele nechceš jít na ten ples se mnou?" Lyšácky na mě mrknul. ,,Užijeme si to tam spolu. Ty víš jak to myslím." To poslední mi zašeptal do ucha. ,,Ne díky. Šoustat s tebou se mi nechce." Skoro jsem to zařvala přes celou učebnu. Všichni se na nás otočili a začali se Jiminovi smát. Zvedla jsem se ze židle a šeptla mu do ucha. ,,Bež si na tohle najít nějakou jinou. Nejsem žádná děvka." Poplácala jsem ho po zádech a ušklíbla se. Dorazila jsem na záchodky. Máme je všichnispojené, což mi přijde trochu divný, ale stejně tam chodím jen, abych si upravila make-up. Myslela jsem si že tam jsem sama, ale omil. Ze zadní kabiny vyšel Jungkook. Měl opuchlé oči od pláče. Když si mě všiml zazmatkoval a chtěl rychle odejít, ale já ho stačila zastavit. Chvíli jsme tam stáli a jen tak se na sebe dívali. Je tak krásný.. Pak jsem řekla něco co jsem mu prostě musela říct. ,,Promiň moc se ti omlouvám." Začala jsem plakat a sesunula se s tvářemi v dlaních na zem na kolena. On si sedla so tureckého sedu a odtrhl moje ruce od mích teď úplně rudých a opuchlích očí. Pak propletl svoje prsty s těmi mími. Jen jsme tam tak mlčky seděli jak dvě hromádky neštěstí. Oba jsme zkoro brečeli. Když už jsem si myslela že se mnou už nikdy nepromluví řekl to co jsem dnes slyšela už tolikrát, ale nejvíc jsem to chtěla slyšet od něj. ,,Půjdeš se mnou na ples?" Rozzářila jsem se jako slunce po kterém mám jméno. ,,Ano a tisíckrát ano!" Zakřičela jsem, On mě vzal do své náruče a....políbili jsme se. Tentokrát to bylo vášnivé. Pomalu si svým jazykem prodíral cestu do mé pusy. Myslím že to byl první francouzák nás obou, ale stálo to za to. ,,Ale pořád jsme jen kamarádi jasný?" Nevím proč chce být jen kamarád. Oba víme že jsme pro sebe jako stvoření a on to pořád kazí. ,,Jo...jasně, jen přátelé.
Omlouvám se že je to tak krátké a o ničem, ale nějak mi to teď nemyslí a nevím co bych měla psát. !Jen takový malý upozornění! Tahle storka bude mít asi tak dvacet dílů. Taky si pro vás už začínám připravovat novou fanfikci. Bude to buďto v budoucnosti nebo to bude vlastně v přítomnosti a BTS budou normálně zpěváci atd. Chtěla bych se zeptat čemu by jste dali přednost.
Omlouvám se za chyby.
Přeji hezký zbytek dne❤
Tento díl bych chtěla věnovat LasiceCz Sice je to neuvěřitelně shit díl, ale snad si ho precteš a nestihneš kvůli tomu zase autobus.😂😂
