Jsi na cestě do školy. Najednou někdo křičí tvé jméno: "Nate!" Nesnášíš, když tě tak oslovují, jmenuješ se přece Nathan. "Ahoj Jessico." odpovíš, jakmile se otočíš a nasadíš falešný úsměv. "Jsi na cestě do školy?" ptá se tě. Jak hloupá to konverzace. "Tak nějak," odpovíš, stále se usmívajíc, "ty očividně taky." poukážeš na růžovou kabelku s učebnicemi. "Jo. Hele, víš jak jsem chodila s tím klukem z druháku? Jerry se jmenuje. No, tak on........" přestáváš poslouchat. Nejradši bys utekl. Zacpal si uši. Přeješ si, abys přestal existovat. To se teď ale nestane. Vystupuješ z tramvaje, Jessica jde vedle tebe a stále něco žvaní. 'Vydrž to, už jen šest dní' opakuješ si stále dokola a dokola v hlavě. Musíš to vydržet už jenom pouhých šest dní. A pak to všechno skončí. Nebo spíš - ty to skončíš. A pak už zbude jen prázdnota. Tichá, klidná prázdnota.
