Probouzíš se do deštivého dne. 'Už jen pět dní' , říkáš si. Proč to vlastně odpočítáváš? Proč to neuděláš teď a tady? Je to přece jasné - v ten den bude mít ON narozeniny. Je to tak trochu klišé, ale to je jedno. Oblékneš se a vycházíš z pokoje. Ve stejnou chvíli vybíhá ze svého pokoje tvá malá sestřička. Objímá tě. Už ti odpustila to, že jsi ji neposlouchal. Umí odpouštět rychle. Obejmeš ji taky a společně se vydáváte do kuchyně. Cítíš vůni ovesné kaše. "Dobré ráno" pozdravíš. Rodičové ti odpovídají úsměvem a lehkým přikývnutím. Nasnídáš se a jdeš na autobus. Mohl bys požádat rodiče, aby tě do školy odvezli, ale proč bys je obtěžoval, když se tam můžeš dopravit sám? Přece jen už nejsi malé dítě, aby tě do školy vozili rodičové. Zase jsi myšlenkami jinde. Pak ale nastoupí ON a navrátí tvou mysl zpět do reality. Znovu začínáš pociťovat smutek nad tím, co nikdy nebudeš mít. Je s ním i jeho holka. Nenávidíš ji. Nevíš proč, ale tušíš to. Nejspíš to bude žárlivost. Žárlivost, protože ona má něco, co ty nikdy mít nebudeš. Ona má JEHO.
