Stojíš v koupelně. Nad umyvadlem si čistíš si zuby. Koukáš se na sebe do zrcadla. Máš tričko s krátkým rukávem. Na rukách nemáš žádné jizvy, i když by většina lidí očekávala, že tam budou. Nemáš potřebu si ubližovat, proč taky? Stejně už bude za chvilku konec. Kolem koupelny projde tvá matka. Zastaví se ve dveřích. "Jdu si lehnout zlatíčko, dobrou noc." oznámí ti a vydává se chodbou do ložnice. Dočistíš si zuby. Jdeš do svého pokoje, lehneš si do postele a snažíš se usnout. Snažíš. Ale spánek nepřichází. To je špatně. Pokud nebudeš spát, budeš muset přemýšlet, a když budeš muset přemýšlet, budeš myslet na NĚJ. Pozdě. Už na NĚJ myslíš. Proč nevyslovil tvé jméno? Jak ho může neznat? Vždyť jsi populární na celé škole, ve všech ročnících, tak proč si ho zrovna ON nepamatuje?!
