Je sobota. Prší. Můžeš si spát jak dlouho chceš, ale ty i přes to vstaneš už v sedm hodin. Hlupáku. Co chceš dělat těch dalších několik hodin, než se probudí tvá sestra a nezačne tě tahat do svých her? Každý 'normální' teenager ve tvém věku by si četl, poslouchal hudbu nebo třeba pracoval na domácích úkolech. Jenomže tebe tenhle druh věcí nebaví. A co tě tedy baví? Koukání do zdi? Přemýšlení o NĚM? Nebuď směšný, vždyť tě to jenom bolí. Čím tedy zabiješ ten čas než se probudí tvá malá sestra? 'Proč nejít ven?' napadne tě. Samozřejmě, proč nejít ven, když tam lije jak z konve?! Geniální nápad. Bereš si mikinu. Na bundu se vykašleš. Takhle určitě onemocníš. Ale to je ti určitě jedno, protože stejně už zbývají jen dva dny. Potichu, abys nikoho nevzbudil, vycházíš z domu. 'Co takhle jít na ten kopec, ze kterého je výhled na celé město?' řekneš si. Jasně, proč si neužít tvé zbývající dny na této planetě. Jistým, rychlým krokem se vydáváš ke zmíněnému kopci. Ani není moc strmý. Když se asi po půl hodině dostaneš na vrchol, spatříš krasný výhled na město. Už dávno neprší, právě naopak - zpoza mraků vykukuje slunce. 'Aspoň něco je na tomto světě překrásné.' pomyslíš si, jak se tak díváš na to malé městečko. Samozřejmě jsi v tu chvíli vynechal JEHO krásu. Vtom na tebe někdo vybafne. Lekneš se. A to až tak, že nadskočíš. "Ahoj." nepřekvapuje tě koho vidíš. Je to Jessica. "Ahoj" odpovídáš. Jakmile uvidíš její, pod horou make-upu schovaný, obličej, poklesne ti nálada. Hned v tom momentě, co se na ní podíváš, začne Jessica žvanit. Ani se jí nezeptáš, jako správný gentleman, co tam v tomhle čase sama dělá. Jen klidně přikyvuješ a utápíš se ve svých 'depresivních' myšlenkách. Jako vždy se ale tvé myšlenky zase nějak stočí k němu. Tvá nálada poklesne ještě víc. Proč musíš vždy začít myslet na něj?
