Ležíš na posteli. Posloucháš hudbu, i když ji přehlušují tvé myšlenky. Zase myslíš na NĚJ. Proč jsi se do něj vlastně zamiloval? Nic o něm nevíš, jenom to, že se, minimálně když je ve tvé přítomnosti, chová arogantně a nafoukaně. A že nikdy nezavře pusu. Stále žvaní o blbostech. A taky víš, že je krásný. Černé rovné vlasy, oči, jejichž barvu pouhý smrtelník nedokáže určit, křivý, většinou sarkastický, úsměv. A jeho hlas. Drsný, ale zároveň medový hlas, který tě přímo omamuje. Proč na NĚJ teď vlastně myslíš? Přece tě nemiluje! Myšlenky na něj sis přece zakázal, tak se tě opět ptám, proč o něm přemýšlíš?!
