Born In Gotham City

8) Klavír, který je prostě divný

"Co byste chtěla dělat, slečno?" zeptal se Ray Alfréd, když dívka dosnídala.

Ray dopila poslední doušek čaje a zamyslela se. "Nevím, co byste mi doporučil?"

Alfréd se pousmál. "Netuším, co vás zajímá, Ray, ale pokud bych měl soudit podle sebe, doporučil bych vám například bazén ve východním křídle nebo tělocvičnu ve druhém patře."

"To zní skvěle," souhlasila. "Zkusím napřed ten bazén."

Vyběhla z jídelny do svého pokoje a začala se přehrabovat ve svém batohu. Ve finále konečně našla plavky, do kterých se obratem převlékla. Z koupelny ještě popadla ručník a záhy už vcházela do obrovské místnosti, kde byl bazén. Kolem něj bylo po okrajích pár lehátek a dvě okrasné tropické rostliny. Všimla si Alfréda, který sem právě vcházel druhým vchodem naproti. V ruce nesl podnos s jídlem a sklenicí s fialovou limonádou. Přesně ta barva, kterou Ray milovala.

"Dovolil jsem si vám připravit malé občerstvení," vysvětlil a položil tác na jedno z lehátek.

"Děkuju," rozzářila se Ray. Natáhla se pro jeden čokoládový bonbón, který si vzápětí strčila do pusy. Byl tak sladký, až se jí doslova rozplýval na jazyku. O chvíli později už se rozbíhala, aby skočila do vody. Nejprve však udělala hvězdu, přemet a následně spadla do vyhřátého bazénu.

"Jeej!" vykřikla radostně. "Tohle jsem vždycky chtěla udělat!"

Alfréd na ní ze břehu pobaveně hleděl a patrně si v duchu ťukal na čelo, ale jí to bylo jedno. Potopila se pod hladinu a snažila se došlápnout na dno. Zjistila, že bazén je mnohem hlubší, než si zprvu myslela. Když se opět vynořila nad vodu, zběsile lapala po dechu. Musela se nad sebou rozesmát. Chová se tady jako malé děcko.

Vylezla na břeh a ještě jednou svůj skok zopakovala. Když zjistila, že na ni Alfréd stále z koutu místnosti kouká, raději svých skoků nechala. Došla k lehátku a vzala si ještě jeden bonbón.

"Jsou dobré," poznamenala. "Nemusíte tady pořád stát, asi vás to zdržuje, ne?"

Alfréd pokýval hlavou ze strany na stranu. "Popravdě - pokud skutečně už nic nepotřebujete, mohl bych v domě uklidit."

Ray na něj souhlasně kývla a nechala ho odejít. Sama potom už v bazénu příliš dlouho nevydržela, párkrát si skočila, ale poté se otřela do ručníku a opět se oblékla. Vydala se hledat Alfréda, aby se ho zeptala, co smí dělat dál. Zahlédla ho, jak vychází z kuchyně, tak se za ním okamžitě vydala. Než ho však stačila dohnat, vešel do malého salonku ve východním křídle. Vzápětí zaslechla zvuk připomínající klavír. Bylo to několik tónů za sebou, nedávalo to žádnou určitou melodii.

Když vešla do místnosti, samým překvapením jí spadla čelist. Alfréd tady nebyl. Jako by se po něm slehla zem. Ray okamžitě napadlo, zda snad neviděla ducha, ale tu myšlenku ihned zavrhla. Rozhodla se počkat si, dokud se Alfré opět neobjeví. Posadila se ke klavíru a čekala. Každou chvíli zkoušela zahrát stejné tóny jako Alfréd, ale ani jednou se jí to nepovedlo.

Po necelých dvaceti minutách za ní do salonku přišel Alfréd úplně stejným vchodem, jako přišla ona. Zmateně se podívala nejprve na něj a pak na klavír.

"Stalo se něco?" zeptal se, aniž by vykazoval jakékoli známky toho, že by byl kdekoli mimo obytnou část domu.

"Ne, nic," zavrtěla zamyšleně hlavou a když odešel, podívala se na místo, kde stál. Z bot mu opadaly drobné kamínky, které nevypadaly jako štěrk před domem. Vypadalo to spíš, jako by navštívil lom nebo nějaké staveniště.

Ray se zamračila a opět pohlédla na klavír. Rozhodla se, že ještě zjistí, o co zde šlo.

***

Během odpoledne, kdy se Ray věnovala četbě komiksů, přišel pan Wayne domů. Řekl jí, že má ještě nějakou práci a odešel rovnou do své pracovny, kde setrval až do pozdní noci. Už bylo tak pozdě, že i Alfréd odešel spát, tak se Ray rozhodla, že půjde do místnosti s klavírem. Potichu opustila svůj pokoj a tmavou chodbou se doplížila až k salonku. Potichu za sebou zavřela a usedla ke křídlu. Zírala na řadu klapek a bádala nad tím, které to byly. Potichu zmáčkla tři, které si pamatovala. Zamyslela se, co bylo dál. Po chvíli si všimla, že na dvou klapkách je nepatrný otisk čokolády. Měla co dělat, aby se nerozesmála. Ty čokoládové bonbony se nakonec ukázaly jako dobré vodítko. Alfréd si nejspíš nevšiml, že za sebou otisky od čokolády zanechal a pro ni to nyní byla zásadní nápověda.

Rychle klapky zmáčkla a v tu chvíli se za ní cosi pohnulo. Otočila se a spatřila tmavý otvor ve zdi. Zalitovala, že si s sebou nevzala baterku, ale nakonec jí postačil slabý svit z mobilu. Prošla tmavým prostorem, jehož stěny jí připadaly jako z kamene. A jak se nakonec ukázalo, ony z kamene opravdu byly.

Ray vešla do velkého prostoru, kde svítilo několik světel. Schovala mobil do kapsy a rozhlédla se kolem sebe. Byla uprostřed jeskyně, která byla lemovaná spoustou plošin, po kterých se dalo chodit. Uprostřed byla jedna velká s nákresem netopýra.

"Tady něco nehraje," zamyslela se Ray nahlas a div se nelekla ozvěny vlastního hlasu.

Sešla po schodech až k plošině s netopýrem. Kolem sebe viděla spoustu vitrín, ve kterých byly samé zajímavé věci. Viděla brnění, masky, pláště a malé kovové netopýrky.

"Ale ne," povzdychla si, když jí všechno došlo. Přistoupila k vitríně, kde byla maska na obličej s netopýříma ušima. Komu jinému by patřila, než samotnému Batmanovi?

Začala přemýšlet, proč je tato jeskyně pod sídlem Wayneů. Napadlo ji hned několik vysvětlení. První bylo, že Bruce je Batman. To okamžitě zavrhla. Nejenže to znělo směšně, ale nebylo to zkrátka možné. Vždyť pořád pracoval, nemohl mít čas zachraňovat město. Bruce musel Batmana znát a musel mu pomáhat. Kdo však byl Batman doopravdy? Koho vlastně měla Ray zabít?

Opatrně otevřela vitrínu a jednu masku vyndala. Zkoumala, z čeho je vyrobena a nakonec si ji i vyzkoušela. Nezdálo se jí to tak špatné. Nenápadně si masku schovala pod mikinu a vitrínu zavřela. Vycouvala z plošiny a po schodech opět vyběhla do salonku s klavírem. Vchod do jeskyně se za ní okamžitě zavřel.

Rychle opustila místnost a vběhla do svého pokoje. Oddychla si, že ji nikdo neviděl a zároveň si prohlédla odcizenou masku. Dostala skvělý nápad. Z batohu vytáhla fialový sprej, kterým původně kreslila graffiti. Vyšla na balkon a masku položila na dlaždice. Protřepala barvu a následně přestříkala masku na fialovo. Když byl povrch suchý, vzala ji do ruky a spokojeně si své dílo prohlížela.

Když je Batman v utajení, tak bude i ona.