Born In Gotham City

32) Závěrečný střet 1/2

Rose vdechovala chladný večerní vzduch do plic. Ruce ji zábly, ale v tuto chvíli to představovalo ten nejmenší problém. Pohledem rentgenovala místo, kde ještě před chvílí viděla ony stíny. Nemohlo jít o nikoho jiného než Shiviny vojáky. Nějak se museli dozvědět, kde Rose je.

Přešla k zadní části panství, kde byla mimo jiné i malá upravená zahrada s terasou. Za židlemi a starým kulatým stolem se nacházely skleněné dveře, které vedly dovnitř. Nyní byly rozevřeny dokořán. Zámek byl vylomený a vypadal, že už se nikdy nebude moci použít. Rose zalitovala, že u sebe nemá svou šavli. To ji ale nezastavilo. Pomalu prošla dveřmi zpět do domu a snažila se být tiše jako myš. Ocitla se uprostřed jakési pracovny, která vypadala naprosto netčená. Vše bylo na svém místě - stůl s urovnanými papíry, pohovka pod oknem i knihovna zaplněná až po okraj tlustými knihami. Rose přesto zaslechla, že za dalšími dveřmi kdosi je. Rychle přeskákala pracovnu a přiložila ucho na desku dveří.

„Vezmeme to zezadu přes schodiště, tam nikdo není," zaslechla hluboký, tichý hlas, který dobře znala. Byl to Geoffrey, jeden z otcových vojáků, který očividně celou dnešní akci vedl. „A pak se dostaneme do druhýho křídla, tam je Wayne a všichni ostatní."

Následovalo šustění několika párů nohou a pak se za dveřmi rozlehlo ticho.

Rose vztekle zaťala pěst a kousla se do kloubů na ruce. Neměla šanci včas varovat ostatní, kteří byli na druhé straně domu. Nemohla se k nim nikdy dostat včas, leda...

Pokud se nepletla, kromě ní byl ve stejném křídle i Barry. Ten jediný mohl včas doběhnout za panem Waynem a varovat ho. To by ale musel být stále poblíž oné koupelny, protože pokud odešel, nestihla by ho najít.

Musela se rozhodnout rychle.

Vyběhla z pracovny ven a vrátila se k oknu, ze kterého před chvíli vylezla. Bylo to okno od oné koupelny s tím skvělým umyvadlem, to ale teď Rose netrápilo. Vyhnula se velké keramické vaně a trhla za zlatou kliku na dveřích. Bývala by běžela stále kupředu, kdyby se nesrazila s člověkem, kterého právě hledala.

„Rose?" vyjekl Barry a pokusil se dívku zachytit. Rose do něj nejprve vrazila ramenem a následně se zhroutila na čalouněné křeslo v mezipatře.

„Co... co se stalo?" Barry koukal zmateně na ni a prstem ukazoval na otevřené dveře do koupelny.

Rose se nadechla a vyskočila na nohy. „Barry, hrozně se omlouvám, že jsem na tebe byla hnusná. Já vím, já vím, jsem děsně nepřátelská, ale teď potřebuju tvou pomoc, jinak Wayne a všichni ostatní zemřou."

Barry se vzmohl pouze na to, aby otevřel pusu. „Ehm, co?"

„Musíš. Je. Varovat." Rose na něj vrhla naléhavý pohled. „Jsou tu nepřátelé."

Barry vypadal, že mu to konečně došlo. Objevil se záblesk zlatavého světla. Flash na chvíli zmizel, ale během minuty byl zpět.

„Vážně tu jsou," podotkl se zádumčivým výrazem. „Viděl jsem je na schodišti, tak jsem varoval Waynea. Je tu ale problémek..."

Rose zbystřila. Vytušila něco neblahého. „Jaký problémek?"

„Wayne a ostatní se asi nedostanou do Batcave, protože by museli projít přes schodiště, kde jsou ti vojáci. Museli by s holýma rukama jít proti mirakuru vojákům."

Rose zaklela a vztekle praštila rukou do zábradlí, které se pod její ránou rozlomilo. Dívka opět zaklela. „Co budeme dělat? Jen my se do Batcave můžeme dostat." Zarazila se.

Barry se usmál a podal jí šavli. Rose si teprve nyní uvědomila, že ji až doteď svíral v ruce. „Cestou jsem se v Batcave stavil, protože mi došlo, že jsme na to teď sami, a našel jsem ti tohle."

Rose vzala šavli do ruky a pozorně si ji prohlédla. Byla jiná než její, kterou nechala u otce, ale o to lepší. Radostně se usmála a poprvé za dlouhou dobu se cítila opět alespoň trochu šťastná. Veděla, že nyní nesmí selhat. Pokud by se jí to nepodařilo, všichni by mohli zemřít.

„Tak jdeme," pobídla Barryho a oba chodbou prošli až ke schodišti. Všude byla tma a ticho. Nepřátelští vojáci byli patrně ve spodních patrech.

Rose vykročila na první schod a potichu sestupovala. Po nějakých deseti schodech nepřátele poprvé zaslechla. Byli v přízemí, téměř u vchodu do obývacího pokoje.

Otočila se na Barryho.

„Teď nebo nikdy," zašeptal a Rose kývla. Rozběhla se, odrazila se od zábradlí a seskočila dolů. Přistála do kotoulu přímo před všemi vojáky. Využila chvíle překvapení a natáhla před sebe šavli. Bez váhání prvního vojáka skolila k zemi a obratem se vrhla na dalšího. V tu chvíli se přihnal zlatý záblesk a téměř polovina mužů ležela na zemi. Mirakuru vojáky to však i tak sotva zastavilo. Obratem vyskočili na nohy a sypali se na Rose jako včely na med.

„To sami nezvládneme," křikl Barry, když se jen tak tak vyhnul ráně od jednoho z vojáků.

Rose se však ještě vzdávat nechtěla. Nemohla to dopustit a zároveň chtěla ostatním dokázat, že jí mohou věřit. Usilovně přemýšlela, jak nejlépe vojáky zastavit, až jí pohled utkvěl na lustru. Odrazila kopancem Geoffreyho a vrhla se k Barrymu.

„Ten lustr," sdělila mu stručně. „Dostaň mě tam."

Barry vzhlédl a okamžitě mu došlo, co se Rose chystá udělat. Nepatrně kývl.

Rose se nadechla a vzápětí ji Barry chytil za ruku, aby ji dostal co nejvýše. Odrazil se od zábradlí a pak Rose pustil. Rose se dostala do vzduchu. Natáhla obě ruce a ve chvíli, kdy se zachytila kovového ramena lustru, vítězně zavýskla. Vyšplhala až do části, kde byl lustr připevněn kovovým řetězem ke stropu.

Vyděsila se. Ten řetěz svou šavlí v životě nepřetne.

Pohlédla dolů a vyhledala pohledem Barryho. „Uteč!" křikla na něj a pak vzala za jedno očko v řetězu a prudce trhla. Tvrdý kov se jí zaryl do kůže na rukou a pak povolil. Celý lustr sebou škubl a následně zpřetrhal veškeré elektrické obvody, které do něj vedly. Začal padat k zemi i se samotnou Rose.

Vojáci si teprve nyní všimli blížící se hrozby, ale bylo příliš pozdě na to, aby utekli. Těsně předtím, než dopadl lustr na zem, se opět objevil záblesk a Rose zachytil Barry. Strhl ji na stranu, do bezpečné vzdálenosti od střepů.

„To bylo naprosto, absolutně a unikátně šílený," vrtěl hlavou Barry při pohledu na vojáky pohřbené pod obrovským lustrem, který dříve ozařoval chodbu.

Rose pomalu přešla k tělu Geoffreyho. Ještě dýchal, ale jedno rameno lustru mu pomalu drtilo plíce.

„Tohle byl jen začátek," vydal ze sebe přiškrceně a následně mu život v očích nadobro vyhasl.

„Přijdou další," došlo Rose. „Jejich poslední cíl je Wayneovo sídlo."

Barry přešlápl z nohy na nohu. „No, to máme co dělat."