Born In Gotham City

5) Pan Wayne jde nakupovat

Ray probudily kroky. Ještě nestačila ani otevřít oči a už s ní kdosi lomcoval. Zabručela cosi v odpověď a snažila se nahmatat budík. Byl to zkrátka reflex, který už měla zažitý.

"Ray, vstávej." Rozpoznala hlas Blaka.

Rozlepila oči a zjistila, že po celé kanceláři se rozlévají sluneční paprsky.

Co je vlastně za den? přemítala v duchu. A jak dlouho tady už spím?

Blake ji nenechal žádný čas na rozkoukání. Donutil ji postavit se a dokonce ji sebral deku, do které byla zabalená.

"Dnes tě očekává pan Wayne," informoval ji.

Ray na něj vyvalila oči. Skutečně myslel toho Waynea? Toho neskutečně bohatého muže, jehož obří sídlo na kopci za městem vypadalo jako menší hrad?

"Rozhodl se, že se tě ujme, dokud nenajdeme tvou matku," vysvětloval Blake zatímco na něj Ray nevěřícně koukala. "Máme s ním dobré vztahy, proto ani v nejmenším neváhal."

"To myslíte vážně? Já...já u něj nemůžu zůstat! Vždyť jsem vyrůstala v malém zavšiveném domě, nemůžu prostě jen tak jít bydlet k němu!"

"Ray, už dost," zastavil ji Blake. "Pan Wayne už s podobnými záležitostmi má zkušenost. Sám jsem s ním mluvil a nevidí v tom nejmenší problém."

"A...a kdy se k němu mám dostavit?" zeptala se po chvilce, kdy se snažila přemýšlet věcně.

"Hned. Mám tě tam odvézt."

Ray nejistě přikývla. Stále se jí v mysli vynořovaly vzpomínky na včerejší noc. Nedokázala pochopit, že o tátu skutečně přišla. I když se spolu nesčetněkrát pohádali, stále to byl její otec a měl ji rád. A ona mu jako poslední věc v jeho životě vyčetla to, že je nezodpovědný. Neubránila se několika slzám, které se jí skutálely po tváři. Blake jí nabídl kapesník, a tak se vysmrkala. Následně si protáhla ztuhlé nohy.
Blake jí nabídl, že ji nejprve vezme domů, aby si vyzvedla své věci. Ray se sice domů vracet nechtělo, ale musela souhlasit, protože byla pravda, že by si alespoň něco vzít měla.

Společně s Blakem vyšla před policejní stanici, kde už stálo Blakeovo policejní auto. Ray si sedla na zadní sedadlo a co nejvíc se k sedadlu natiskla. Nechtěla, aby ji viděl někdo známý, jak jede v policejním autě.

"Co udělali s Austinem?" zajímala se.

Blake na ni pohlédl ve zpětném zrcátku a vypadal, že přemýšlí, zda jí to může říct. "Dostal jenom obecně prospěšné práce," odvětil nakonec. "Dneska ráno si ho vyzvedla jeho matka. Ale ode mě to nemáš, jasné? Musím chránit služební tajemství."

Ray přikývla a v duchu si oddechla. Aspoň někdo z toho vyvázl jakž takž dobře. Když se však nad tím zamyslela, musela uznat, že pro Austina to úplně výhra nebyla. Jeho rodiče byli rozvedení. Otec se před lety odstěhoval do Evropy a jeho matka se o Austina příliš dobře nestarala. Sám Austin se asi před měsícem naštval a odstěhoval se pod most. Ray se nad tím, navzdory své špatné náladě, musela usmát. Jednou ho v jeho improvizovaném přístřešku navštívila. Celý interiér tvořil nábytek z kartónů a krabic, což sice bylo nenáročné na údržbu, ale co se životnosti týče to zase tak skvělé nebylo.

"Jestli budeš něco potřebovat, obrať se na Gordona," řekl jí Blake. "Myslím, že ti rád pomůže."
Na to Ray už nic neřekla, neboť ve stejný okamžik auto zastavilo před jejich domem.

"Mám jít s tebou?" zeptal se Blake, když vystoupili z vozu.

Ray se zhluboka nadechla a zakroutila hlavou. "Ne, zvládnu to."