Slzy mi stékaly po obličeji, nevěděla jsem co bude se mnou. Okna byla černá, neprůhledná. Snažila jsem se vyprostit ze silného sevření dvou svalnatých rukou, ale marně. Místo vyproštění jsem ucitíla na tváři štiplavou bolest. Zasyčela jsem a položila hlavu na sedadlo. Mezitím únosce číslo 1 prozradil své jméno. "Jsem Ben." Podal mi svalnatou ruku, ale já s ní nepotřásla. Pokusil se o o ještě jednou ale pak mu došla trpělivost. Začal křičet. "Když říkám něco, tak mě budeš poslouchat!" Jeho řvaní mi řvalo uši. Musela jsem pozdravit toho úchyla. "Hodná holka nejseš, to bude chtít změnit." Dořekl, ale já drze odsekla." To bude muset !" A vyplázla na něj jazyk. Divila jsem se že nic neřekla a dál se věnoval jízdě. Měla jsem žízeň tak se zeptala jestli nemá něco k pití. Podal mi zelenou láhev. Trošku jsem znejistila co v tom je. Ale žízeň jsem měla velikou, tak jsem sebrala všechnu odvahu a napila se. Netrvalo dlouho a omdlela jsem.
Nedokázalo jsem odlepit oči, byla jsem jak v tranzu. Cítila jsem studenou a tvrdou zem jak beton. Měla jsem svázané ruce i nohy. Oči zřejmě byly přelepené páskou. Chtěla jsem křičet, avšak neozvalo se nic. Nemám hlas. Jedíné co jsem slyšela, byly hlasy. Mužské, ženské, mého věku a dětské. Docela mě vyděsilo kde jsem. Zaslechla jsem jedno slovo. Slovo "odveďte ji sem."
Začala jsem panikařit. Slané potůčky už se valily z očí, nevím co se mnou bude. Byla jsem hrozně unavená, usla jsem znova.
Probudilo mě dosti jasné světlo. Ležela jsem na lehátku, byla to jak nemocnice. Když jsem se však podívala na obrazovku před sebe, začala jsem řvát až jsem skoro přestala mít hlasivky. Naskytl se mi pohled na moje tělo, .......
Pokračování příště :) co si myslíte že viděla na obrazovce?? :/
ČTEŠ
Nebezpečná Zóna
Horror~Hned co jsem dočetla vzkaz jsem se podívala na hodiny. 16:57? Tolik? Rychle jsem běžela do koupelny se zkurtulnit. Na poslední chvíli jsem našla černou sukni a flitrové zlaté tílko. V 18:30 jsem byla pod domem. Richard mi zakryl oči, přičemž jsem...
