V nemocnici jsem už byla 3 dny. Můj stav se lepší. Vlasy mi dorůstají až neuveritelne rychle. Mám už krátké mikádo. Barva vlasů z černé se proměnila na hnědou. Jako proč ne. Za chvíli mě čeká test jestli jsem zdravá. Jestli to mě nedali nějaké látky (radiaci...). Vyčistila jsem si zuby a usmála se do zrcadla. Musím uznat, na to že jsem byla asi týden odtrhlá od civilizace, vypadám dobře. Upravila jsem si noční košili a lehla si zpátky do postele. Vzala jsem mobil. Jej, jedná nepřečtená zpráva. Zobrazila jsem si SMS. Stálo v ní: Pokuď si myslíš, že nevím kde jsi, a že mají v plánu tě po nemocnici vzít domu, tak si fakt naivní. Čekej v 18:30 v pokoji přijdu pro tebe. Pokud o tom někomu řekneš, bude to stát něčí život.
Zděsila jsem se, mobil odhodila na postel. Vzbudila jsem Emu a přečetla ji zprávu. Mobil znova zacinkal. Zase SMS:Já tě varoval.
Lekla jsem se, zavolala jsem tlačítkem u postele sestřičku a ukázala ji zprávu od neznameho, tedy již asi známého únosce. Sestřička ihned volala rodičům a policii. Sešla se u mě hromada lidí. Rodiče, policie, doktoři, pacienti. Policie sebrala můj mobil a začali předčítat nahlas. Číslo únosce si zapsali do mobilu a zavolali. Číslo je nedostupné. Oznamoval pokaždé mobil, když jsme se snažili dovolat. Když jsme si všimla že je 18:29, někdo zaťukal na dveře....
:3!
ČTEŠ
Nebezpečná Zóna
Horror~Hned co jsem dočetla vzkaz jsem se podívala na hodiny. 16:57? Tolik? Rychle jsem běžela do koupelny se zkurtulnit. Na poslední chvíli jsem našla černou sukni a flitrové zlaté tílko. V 18:30 jsem byla pod domem. Richard mi zakryl oči, přičemž jsem...
