Nebezpečná Zóna

9.

Všimla jsem si kamery umístěné na protější zdi. Bliká červeně. Vedle bylo sklo a za ním 4 doktoři v pláštích. Ukazovali na mě a čmárali si něco do bloku. Ruce jsem si dala v bok a koukala na ně. Doktoři se na místě doslova počůrali strachy a utekli. Nevěděla jsem co se stalo. Co bylo na mě tak strašidelný? Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale cítila jsem holou hlavu. Srdce se chtělo dostat ven z těla. Začala jsem si na hlavu šahat.  Ale pořád byla holá. Chtěla jsem otevřít dveře. Bušila jsem na ně. Ale nepohli se. Sesunula jsem se na dveře a začala brečet. Ano, někdo si možná říká že jsem citlivka, ale co byste dělali v této situaci vy? Dveře se pohli. Oh ano! Všude bylo prázdno, jen aby to neskončilo jako minule. Šla jsem opatrně. Našlapovala jsem na špičky abych někoho nepřilákala. Srdce bilo o život. Vzala jsem za kliku od dveří které vedou ven. Cesta na svobodu? Dveře se odemkli. Moje srdce začalo bít víc a víc. Vyběhla jsem ven a mířila to do hustého a temného lesa. Les byl jehličnatý. Nebylo vidět nic. Byla v něm tma. Šlápla jsem svojí bosou nohou na mech. Byl jak kobereček. Zastavila jsem se chvilku. Viděla jsem před sebou policii. Byl tu i vycvičený pes. Běžela jsem k nim. Hned jak mě uviděli popadli mě a postavili do kruhu kteří vytvořili policistky a policisté. Začali mě vyshlíchat jestli se nejmenuje Rosie Black. Souhlasila jsem. Musela jsem vypadat hrozně, plešatá holka, v noční košiliy bosá a hnusná. Policie mě pomohla vlézt do jejich vozidla a jeli jsme na stanici. Rodiče tu už čekali. Vrhla jsem se jim kolem krku. Rodiče brečeli a já se rozbrečela taky. Začala jsem všechno litovat a slíbila že už nikdy sama nikam nepůjdu. Začali vyslíchat. Řekla jsem vše co jsem věděla. Kdy a kde mě unesli, kde jsem byla, co mi dělali a co se stalo. Vše si rychle zaznamenávali a já se snažila nerozbrečet se. Pak se ptali ještě na Richarda. Vše jsem jim řekla. Domů mě ale nepustili, musela jsem do nemocnice. Budu tam alespoň týden. Jsem v hrozném vstavu. Jsem ale strašně ráda že jsem zpátky. Přijeli jsme domů a já si svalila všechny potřebné věci co budu potřebovat do nemocnice. Rodiče mě pak odvezli autem do nemocnice. Přiřadili mi pokoj s dívkou jménem Luisa. Byla v bezvědomí. Šla jsem si lehnout a snažit se vzpamatovat z toho šoku

420 slov! To je opravdu rekord jako :D ale konečně dlouhá kapitola jej :3!!!!