Policie si stoupla před dveře. Dveře okamžitě zamkla. Dotyčný se ozval za dveřmi. "Nesu informacem o stavu Rosie." Policie odemkla a dotyčný vstoupil do pokoje. Donesl mi na postel list papíru, čistého. Celou dobu se na mě díval. Děsil mě. Měl na sobě roztrhané a špinavé kalhoty. Tipla bych si, že je na nich krev. Než odešel z pokoje, podíval se na mne vražedným pohledem, něco zašeptal. Nerozuměla jsem tomu. Byla jsem vystrašená, ale nechala jsem si to pro sebe, a ty informace taky. Když bylo po sedmé hodině večer, všichni z pokoje odešli. Sestřička mi donesla polévku a maso k večeři. Vše jsem snědla a šla si lehnout. Nemohla jsem usnout, pořád jsem musela myslet nad tím dneškem. Kdo to byl? Co tu dělal? Jaký byl jeho účel? Co by se stalo kdyby tu nebyli lidé? Přemýšlením jsem přeci nakonec usla. I když pozdě, ale usla. Vzbudil mě až východ slunce. Paprsky se rvaly přes okno do pokoje. Zavibroval mi mobil. Na obrazovce byla videt informace, o příchozí zprávě. Byla od neznámého čísla. Přečetla jsem ji. Stálo v ní: Dneska se uvidíme, jen se neboj. Bude to brzo.
Lekla jsem se, začala jsem křičet a panikařit.
Trapas......Ale konečně další kapitola. I když podobná předchozí :/
ČTEŠ
Nebezpečná Zóna
Horror~Hned co jsem dočetla vzkaz jsem se podívala na hodiny. 16:57? Tolik? Rychle jsem běžela do koupelny se zkurtulnit. Na poslední chvíli jsem našla černou sukni a flitrové zlaté tílko. V 18:30 jsem byla pod domem. Richard mi zakryl oči, přičemž jsem...
