Síla magie

1. kapitola

„Týno! Večeře, pojď rychle, " ozvalo se z prvního patra mamčino volání. „Už jdu!" Houkla jsem zpátky a rychle vyběhla z pokoje. Dole už seděla moje třináctiletá sestřička Jackie a máma s tátou.

„Tak co máme dnes dobrého?" zeptala jsem se. Od ségry se mi dostalo okamžité odpovědi. Zajásala jsem. Špagety jsou moje oblíbené jídlo. Zasedli jsme ke stolu a pustili se do jídla.

„Ugh.. ehm.. no, tak jak začít. Holky, dostal jsem lepší místo. Budu vedoucí celé pobočky, budu mít lepší plat, ale..." spustil nejistě táta. „To je přece dokonalý, tati!" jásala jsem. „Kde v tomhle může bejt chyba?" zeptala se radostně Jackie. „No, znamená to, že se budeme muset rozloučit s Prahou a odjedeme do jedný vesničky poblíž Londýna." oznámili nám rodiče a v kuchyni se rozhostilo ticho. Všichni jsme přemýšleli. „Holky, to místo.. prostě nemusim to vzít, ale je důležitý si uvědomit, že taková nabídka už se znova nemusí naskytnout," řekl taťka. Koukly jsme se se sestřičkou na sebe a poté rozhodně kývly. „Jedeme!" Na tváři táty se objevil úsměv a i s mámou si oddechli.

„Dobrá tedy, za týden odlétáme," ozvalo se z úst taťky. „Vemte si do kufru jen to nejdůležitější. Zbytek zabalíme o víkendu do krabic a stěhováci nám to přivezou," řekla mamka. Přikývla jsem a šla psát SMSku kámošce. Dopravdy jsme zase tak dobřé přítelkyně nebyly. Dá se říct, že jsme na sebe s Becky zbyly.

Potom jsem začala vymýšlet co s sebou. Nic moc mě nenapadlo a navíc toho za jeden den bylo nějak moc. Pročísla jsem si tedy svoje po ramena dlouhé černé vlasy. Dala si kostkované pyžamo a šla spát. Dlouho jsem nemohla usnout, zdálo se mi o novém domově - jaký bude, jestli budu mít kamarády a doufala jsem, že moje angličtina bude stačit. „Máš přeci 4 hodiny týdně ve škole a další 2 jako kroužek, Týno!" Uklidňovala jsem sama sebe. Asi po hodině bloumání a přemýšlení jsem konečně usnula.