Síla magie

9. kapitola

Pátek...

Tu noc jsem skoro nespala a byla jsem vděčná, že nám zkrátili vyučování kvůli pedagogický radě.

Francouzština, matematika, hudebka a jde se za čarodějkama. Přivítaly mě a usadily do stejného vaku jako včera. Dostala jsem zase čaj. Tentokrát měl mít uklidňující účinky, to proto abych nebyla moc vystresovaná z toho co mi řeknou. „Tak tedy.. Jedna po druhé ti řeknou co umí a jaký kámen k tomu využívají," řekla Drave.
Cherry tedy začala: „Můj kámen je jaspis, červený jako já. Umím zacházet s energií. Pokud je někdo úplně vyšťavenej, postavím tě na nohy. Pokud má naopak někdo, koho potřebujeme zklidnit energie moc, jednoduše mu ji seberu."
A pokračovala Ornela: „Můj kámen je karneol, taky oranžový. Umím zacházet s ohněm. Když něco hoří, jsem schopna to uhasit. Když je třeba něco zapálit, zapálím ho bez použití zápalek."
Hned po ní spustila Janette: „Já kouzlím pomocí citrínu, mám žlutou barvu. Umím léčit veškeré nemoci. V dnešní době se má moc moc nepoužívá. Mor se už příliš nevyskytuje, ale je i pár nemocí, ve kterých musím zakročit."
Následně promluvila Zory: „Používám olivín. Umím ovládat mysl. Je to velmi nebezpečné. Pokud by tu schopnost měl někdo zlý, bylo by to velmi špatné. Jsem schopna do lidské i zvířecí mysli vstoupit takovým způsobem, že ta osoba zešílí! Umím lidi přimět k určitým věcem, ale také zvládnu uklidnit, nebo něco vymluvit."
Poté mluvila Mavis: „Pracuji s achátem a ovládám vodu, zaviním i zruším povodeň," víc se nevyjádřila.
Nazávěr pronesla svou řeč Flora: „K moci mi pomáhá ametyst. A nepracuji s květinami, jak by mohlo napovídat mé jméno. Já umím řídit život. Umím jediným pohnutím ruky zabít největšího bojivníka, ale umím ho také oživit. Je to nejmocnější schopnost ze všech. To si pamatuj."
„Ano a já - teď už ty - umím všechno. Od pondělí tě začnu zaučovat. Za týden touhle dobou už ti předán kámen a skončím život," uzavřela to Drave. Nevěděla jsem, zda je to sen, či pravda. Štípla jsem se - a pravda to byla. Nechápala jsem, jak může tato kouzelnice tak lehkomyslně mluvit o smrti. „Chacha! Ty se divíš? Kdybys na světě byla víc jak 2000 let, také by ses těšila na smrt," pronesla Zory, která mi pravděpodobně přečetla myšlenky. „Omlouvám se," hlesla jsem. „Není za co, maličká, je to pro tebe všechno tak nové a těžké. Před námi se nemáš za co stydět," uklidnila mě Janette. „Ještě jsem se chtěla zeptat, jak se moc může získat?" otázala jsem se opatrně. „Jedině rodem. Někdo z tvé rodiny musel kouzlit. Musel mít stejnou schopnost jako ty. Ovšem je to záhada. Jediná vládkyně jsem vždy byla já. Proto to znamená, že ta žena musela zahynout velmi mladá," dumala nahlas Drave. „Nikdo takový v mé rodině není," řekla jsem rozhodně. „A je to tvá rodina?" zamyslela se Cherry. „Tak už dost! Konec diskuzí. Dneska to uzavírám, prosím, pomodleme se," zakončila to velitelka. A z úst šesti mocných se ozvalo: „Ndimakukonda, ndekha ndinbanja lathu. Long moyo dziko ndi wolamulira." A jejich paní jim odpověděla: „Inunso zikundiyendera." S tímto jsem se rozloučila a odešla. Už se těší na pondělí a na to co se dozvím.