Síla magie

3. kapitola

O dva dny později (sobota)...

  Už jsem vzhůru. V téhle pohádkové vile se spí a žije božsky. Až teď jsem si vzpomněla, že existuje i jedna nepříjemná věc jménem škola. Utíkala jsem se rychle zeptat rodičů, kteří dole chystali omelety k sobotní snídani. „No, dneska jsme vám o tom chtěli říct. Pozítří nastupujete. Jackie půjde na tzv. Secondary school, což je něco jako druhý stupeň u nás a ty, Týno, nastupuješ na tzv. High school. Uniformy dostanete u ředitelů. Dneska po snídani se půjdeme projít po vesnici a zítra jedeme do Londýna ať trefíte do školy," prohlásila máma. Vzbudilo to ve mně vlnu emocí - strach, zvědavost, natěšení.

  O hodinu později...

    „Jé! To je krásná vesnička a hele! Tam jsou trhy, pojďme se tam prosím kouknout," zaprosila jsem. Naši souhlasili. Takové trhy v Praze nemají. Čerstvé ovoce, zelenina, víno, cider a spoustu druhů zábavy - kartářka, muzikanti a mnoho dalšího. Taky jsem uviděla jednu věštkyni. Věští z ruky! Moc jsem si to chtěla zkusit. Zeptala jsem se našich a dovolili. Šlo se na věštění. Žena byla velmi zajímavá - měla hnědo černé vlasy, spoustu vrásek a pokřivené zuby. Měla dlouhou červenou sukni, na hlavě červený šátek plný zlatých penízků a zajímavé tričko, přes které měla uvázáno spoustu barevných šátků a šál. Přistoupila jsem. „Jak se jmenuješ?" zeptala se mě skřehotavým, avšak uklidňujícím hlasem věštkyně (pozn. Většina lidí kromě rodičů mluví anglicky). „Jsem.. Tina (pozn. anglická verze Týny). Věštkyně se na mě překvapeně podívala, zamrkala a řekla, že je ráda že mě konečně poznává. Nechápala jsem. Potom jsem jí podala ruku. Jakmile se dotkla mé ruky, projelo mnou něco jako elektrický proud a nad spojením dlaní se utvořil duhový opar. Než jsem stihla něco říct, omdlela jsem.

  „Proboha, Týno! Týno, Týno! Vzbuď se. No tak! Prosím!" nad sebou jsem slyšela hlas mamky. „Oh, to děvče.. má velikou moc!" ozval se hlas věštkyně, který nyní zněl velmi roztřeseně. A to už mi někdo dal rychle napít vody. „Ženská, co to plácáte! Naše dcera je úplně normální," zahřměl táta. To už jsem byla plně při vědomí a podávala věštkyni znova ruku. Opět to zabrnění, ale už slabší. A ten obláček.. nemohla jsem se vynadívat. „Máš velkou budoucnost, má milá. Tvá moc předčí všechny z nás mocných. Budeš velmi silná. Tahle rýha dokazuje strasti plné a neradostné začátky,při kterých se dozvíš velmi neradostné věci, ale jelikož je takhle dlouhá tak můžeme vidět šťastný konec. Ano, stav se někdy a já ti pomohu ovládnout tvou velikou sílu," uzavřela svůj monolog ona zvláštní žena. Vyjeveně jsem na ni zírala. „Teď já! Teď já! Chci taky vědět svůj osud," zavýskala Jackie. „Dobrá tedy," řekla věštkyně zatímco uchopila její ruku a - nic se nestalo - žádný proud, žádný barevný obláček, prostě nic! „Ty budeš mít mnohem snadnější život než tvá sestra. Sice se také dozvíš tu samou informaci, ale pro tebe nebude znamenat tolik jako pro ni. V nové škole se ti bude velmi líbit, budeš mít spoustu kamarádů a také poznáš lásku," stařena domluvila a sestra zčervenala až jsem se musela zasmát. Hodili jsme ženě nějaké drobné, nakoupili pár dobrot z tržnice a vyrazili domů..