Síla magie

10. kapitola

Sobota...

  Rozhodla jsem se, že si dneska budu zjišťovat informace o těch podivných kouzelnicích, když v tom se rozezněl zvonek. Přišla jsem dolů přesně v momentě, kdy 7 žen vcházelo do našeho obývacího pokoje. Pozdravila jsem se s nimi. „Co vás k nám přivádí?" otázal se tatínek. „Víte.. přišly jsme vám říci něco o schopnostech vaší dcery," promluvila Drave. „Cože? Jakých schopnostech?" nechápala mamka. „No, prostě mám určitou kouzelnou moc," odpověděla jsem nevrle. „Nesmysl! V naší rodině NIKDO NIKDY neměl žádné schopnosti," prohlásil rozhodně táta. „Dobře tedy.. umřela nějaká žena z vašeho rodu mladá? Kolem věku 20 - 25 let," zeptala se Flora. „Ne, to tedy neumřela. Ani v mojí, ani v manželově rodině!" rozčílila se máma. „V tom případě mám otázku - je Týna vaše dcera?" vyhrkla Drave. V tu chvíli se mamince oči zalily slzami a tatínek zrudnul. „O tom se nebudeme bavit," oznámili oba dva ve stejnou chvíli. „No to teda budeme!" vykřikla jsem. „Prosím.. řekněte nám to. Je to velmi důležité pro Týninu budoucnost. „Tak dobrá," řekli rodiče a mamka začala: „Jednou v noci nám zazvonil telefon. Byl to tátův kamarád, policista. Řekl nám, že právě přijel z podivného případu. Hořel dům. Nikdo nevěděl jak mohl vzplanout, nenašel se žádný zdroj. V tom domě byly dvě osoby - žena a miminko. Ženě bylo 21 let a dítěti 3 měsíce. Nejpodivnější bylo, že holčičce se nic nestalo. Oheň se jí ani nedotknul. Tak jako zbytku věcí. Hořela jen ta žena, nic jiného požár nezničil. A kolem ní se tvořila duhová mlha, opar. Našly se všechny její osobní věci. Zjistilo se, že mladá matka se jmenuje Erika Mülerová a to děvčátko je Kristýna Mülerová. Ten tátův kamarád věděl, že chceme miminko, a tak se nás zeptal, jestli si tě nechceme adoptovat. Erika neměla manžela, rodiče, sourozence. Prostě vůbec nikoho. Řekli jsme bez rozmýšlení ano. A tak nám tě ještě tu noc policie přivezla i s novým rodným listem, do kterého zapsali tvé nové příjmení. Od té doby tě máme, Týnko, a jsi naše dcera, stejně jako Jackie," domluvila máma. Neměla jsem slov. „Takže už nám věříte, že má Týna určitou moc? Lépe řečeno, největší moc ze všech," vložila se do toho Ornela. „Ano," hlesli naši. Poté už jim čarodějky jen vyložily celý příběh mocných a také to, že mě budou zaučovat. Rodiče souhlasili, nechtěli abych zemřela jako má matka.

  „Mami, tati, proč jste mi to neřekli dřív?" zeptala jsem se opatrně hned poté, co ženy zmizely. „Nevěděli jsme jak bys reagovala. Prostě jsme mysleli, že bychom ti to mohli zamlčet. Teď už víme, že to byla chyba," potichu odpověděl táta. „To je jedno, hlavně že je všechno v pořádku. A nemyslete, že se mě teď zbavíte, když vím, že nejsem vaše. Prostě jste moji rodiče a tak to je. Jinak to nebude, aspoň doufám," chtěla jsem odlehčit situaci. Rodiče se zasmáli a objali mě. „A před Jackie to neříkejme, nemusí to zatím vědět," pokračovala jsem. Sestřička totiž byla někde venku s tím svým klukem. „Jasně, spolehni se!" zasmála se mamka. „Jo a zítra přijde můj kolega s rodinou. Má tříletou dceru Tracie a sedmnáctiletého syna Jasona. Potřebujeme něco pořešit, a tak jsme je s mámou pozvali. Bude to fajn," oznámil táta. „Jasně!" řekla jsem a odběhla si dělat úkoly.