Síla magie

13. kapitola

Úterý...

Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat, pak jsem si ale vzpomněla na výuku kouzlení a rázem jsem byla spokojená.

  Doufám, že tam Jason moc dlouho nečeká. Učitelé nás pěkně zdrželi, takže jdu pozdě. „Čau!" ozvalo se za mnou. „Ty blbče! Víš jak jsem se lekla??" vyjekla jsem se smíchem. „Pardon, no.. tak pojď, ať tam nepřijdem moc pozdě," omluvil se čaroděj.

  „Vítejte!" zdravily nás Cherry s Ornelou. „Jen pojďte dál. Ukážeme vám naše kameny, naše schopnosti a jak se proti nám bránit," uvedla nás červená kouzelnice a obě dvě vytáhly hedvábné pytlíčky a z nich nádherné kameny - červený jaspis a oranžový karneol. „Prosím, začni, Cherry," zažádala oranžová čarodějka. Její přítelkyně si pověsila minerál na krk a stejně jako Drave se zatočila a omládla. „Tak tedy! Jako kouzlo musíš říct mphamvu. A v duchu si uvědom, zda chceš energii brát, nebo dávat. Pokud bereš, podívej se na člověka, kterého o ni chceš obrat. Pokud dáváš, v rukou se ti začnou tvořit pomyslné koule červené barvy. Těma musíš jakoby hodit po člověku, kterému je chceš věnovat," poučila nás. Přikývla jsem a těšila se na to, až si to vyzkouším. „Obranu proti braní a dávání vás naučíme potom," pokračovala Cherry. „A teď ty!" ukázala na Ornelu. Ta prošla celou proměnou a poté řekla: „S ohněm je to podobné. Jen se ti v ruce neudělá koule, ale musíš je namířt na místo, které vzplane. Odtamtud vyšlehnou plameny. Pokud chceš požár zrušit, opět na místo namíříš ruce, ale oheň se vlítne do nich. Neboj, nepálí to. Jo a kuzelná formulka zní: kuwotcha!" poučila nás. Jen jsme kývala hlavami, ale byli jsme jako u vytržení. „A teď obrana. Tahle obrana je účinná na všechna kouzla. Ale opět si musíte uvědomit, jaké kouzlo chcete zrušit a na kom, nebo na čem. Tak tedy pamatujte si: kumapeto," naučily nás ženy. „A teď jen taková maličkost," pokračovala Ornela. „Mně i Cherry tykejte. U ostatních uvidíte, jak budou sami chtít. A nemusíte nám říkat těmi dlouhými jmény. Stačí Cher a Ori,"požádala nás oranžová kouzelnice. „Dobře, díky," řekli jsme s Jasonem a on ještě dodal: „A já jsem Jase.. Jason se moc dlouhý."

  Potom už jsme se rozloučili a šli domů. „Já se těšim na den, kdy si kouzlení zkusíme," svěřil se Jase. „Jo.. to já taky. Jen je mi líto, že kvůli tomu musí umřít Drave," posteskla jsem si. „V klidu, Týno.. vždyť ona je chudák stará taky ráda, že si může odpočinout. Ber to jako čest - ulevíš jí," uklidňoval mě Jason. „No jo, no jo.. jo a zítra nám odpadaj dvě hodiny, jak to máte vy?" otázala jsem se. „Jo.. nám poslední tři. Tak já tu hodinu počkám a v jednu se sejdem před školou, ok?" řekl. „Ok.. tak čau. Musim běžet..." ukončila jsem naši konverzaci.

Doma...
„Tak co? Jak vám to s Jasonem jde?" ptal se taťka. Evidentně už byl informovaný. „Ále jo.. zatím jen posloucháme. Kouzlit budeme až od pátku," vysvětlila jsem mu. „Tak to jo.. těšíš se?" přidala si mamka. „Celkem.." zahuhlala jsem. Tahle konverzace mě fakt nudila. „Tak dobrou, zejtra tam jdem zase, tak ať jsem fit," řekla jsem a rychle odběhla.