Síla magie

5. kapitola

Ráno (pondělí)...

Crrrrrr.. Ach ten otravný budík. Ale jeho zvuk znamená jediné - musím vstát a jít do školy. Sešla jsem dolů, snědla misku cornflakeů a šla se nachystat. Vzala jsem si černý školní batoh, černý džíny, bílý triko, baleríny a černý sako. Přední vlasy jsem stáhla sponkou dozadu. Myslím, že mi to slušelo. A spolu s Jackie jsme vyrazili na autobus. Vystoupila jsem na zastávce přesně před školou a ségra pokračovala ještě o jednu dál.

Došla jsem před ředitelnu a zaklepala. Ozvalo se energické "dále". Vešla jsem. Tam seděl mladý, asi třicetiletý chlap. Představil se jako ředitel James Spencer. Přišel mi celkem sympatický. Dal mi uniformu, ta už se mi zamlouvala míň. Měla černou skládanou sukni nad kolena, bílou košili, černou kravatu, tmavě modrý svetr a boty si, naštěstí, můžu nosit svoje. Dále mi pan Spencer oznámil, že dneska máme jen jednu hodinu, protože hned potom moje třída jede na výlet, na který já s nimi ještě nepojedu a tak můžu hned po zvonění domů, a tudíš si ještě nemám dávat uniformu dneska. Poděkovala jsem mu a on mě odvedl do třídy. Jakmile mi třídní učitelka, paní Mailová řekla ať jdu na místo, zjistila jsem, že místo je jen vedle jednoho kluka. Vypadal mile. Usmál se a zamával mi. Přisedla jsem a on se mi představil s tím, že je Johny. Hodina uběhla rychle, Mailová jenom něco vykládala o tom výletě a tak jsem nevnímala. Zazvonilo, já se rozloučila a šla... na trh. Ani nevín proč jsem to udělala, ale prostě jsem tam byla. Už zdálky jsem viděla dvě podivné ženy. Jedna byla Cherry, opět celá v červené. A druhá byla dle mého odhadu Ornela. Ta zase měla černé vlasy s oranžovým pruhem, oranžovou sukni ke kontníkům, oranžové triko, oranžový šátek na hlavě a ještě několik šátečků stejné barvy různě kolem těla. Zářivě se usmála a podala mi ruku. Brnění bylo tentokrát silnější než u Cherry, ale mnohem slabší než když jsem se seznámila s Drave. Opar byl tentokrát oranžový. Divila jsem se. Opal jen řekla tajemným hlasem s francouzským přízvukem: „Opravdu, to děvče má neuvěřitelnou moc. Měli bychom jí co nejdříve zaučit, nebo bude pozdě." Nechápala jsem co tím myslí a ony mi více neřekly. Ženy se kolem mne shlukli a řekly mi, že když přijdu zítra, budou tam nejen ony dvě, ale také Janette [žanet] a Zory. Opět jsem byla omámená, jako po minulém setkání. Byla jsem zvědavá, co se z těchto tajemných žen vyklube. Rozloučila jsem se a rychle odběhla se zvláštním pocitem.