Síla magie

4. kapitola

Sobotní podvečer...

Pořád přemýšlím nad slovy té stařeny a snažím se pochopit tu reakci, která nastala po dotyku našich rukou. Rodiče se o tom nechtějí bavit, což mě celkem dost štve! Budu tomu muset přijít na kloub.

Další den...

  „Snídaněěěě!!!!" vřeštěla Jackie na celý dům. Ten den totiž připravovala ona. Snad destkrát nám opakovala recept na tu bábovku z mikrovlnky. Všichni jsme tedy ještě v pyžamech sešli dolů a najedli se. Potom jsme se šli zcivilizovat a mohlo se vyrazit do Londýna. Sedli jsme do auta a svištěli do hlavního města!! Vystoupili jsme na parkovišti a šli vstřít svému štěstí. Nejdříve jsme přišli před žlutou budovu s nápisem High school of queen Elizabeth (střední škola královny Alžběty). Moje budoucí škola vypadala moc hezky. Asi za 10 minut jsme došli před zelený dům s nápisem Secondary school for everyone. Byla také moc pěkná, myslím že se tam bude sestřičce líbit. A to už nám naši ohlásili, že se jdeme kouknout po městě.

  Nejdříve jsme došli k London Eye a koupili si jízdu. Nasedli jsme do velké kukaně a objeli celé kolo. Viděli jsme Big Ben a další krásy Londýna. A jak začíná být naším zvykem, šli jsme se kouknout na trhy. A když jsme procházeli kolem nějaké kartářky, okamžitě mi stoupla do cesty. „Hej, ty! Ty jsi Tina? To magické děvče? Podej mi, prosím, ruku," vybafla na mě. Koukala jsem na ni jako padlá z višně. Podala jsem jí ruku a - nad naším spojením se objevil červený opar a lehce mi zabrněla ruka. „Opravdu to funguje, Drave měla pravdu. Já jsem Cherry. Tato podivná žena ve středních letech měla vlasy černé s červeným pruhem a dlouhou červenou sukni, červený šátek na hlavě a přes prapodivné triko červené barvy měla také šálu ve stejné barvě. Koukala jsem na ni jako na zjevení. „Přijdi prosím zase zítra, seznámím tě s Ornela," pošeptala mi do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Byla jsem trošku vedle, ale opatrně jsem přikývla. Jackie se trochu poplašeně dívala a rodiče vypadali, jako by se něčeho hrozně moc báli. Odtáhli mě pryč a jedinou památkou na tohle setkání byla lehce brnící pravá ruka.

  Ještě večer jsem si říkala, že celou tu záhadu musím vyluštit!