Ztratil svou rodinu, jen proto aby byly v bezpečí. Předstíral svou smrt aby nepřítel uvěřil tomu, že je mrtev. Utekl, společně se svým přítelem a ostatními členy z gangu na místo, kde je nikdy nenajdou. Jenže jakmile vstoupíš do tohoto světa... není...
* Text napsaný KURZÍVOU, bude minulost - vzpomínky!*
-----
"Opravdu jsi to udělal?" zeptal se mě Namjoon, když jsem se usadil do pohodlného křesla v jeho obývacím pokoji. Mlčel jsem. Nemělo cenu, mu tu jaksi vysvětlovat situaci, která se odehrála, před několika hodinami v mém době. Hlasitě jsem vydechl a přijal jeho nataženou ruku s menší skleničkou hnědé tekutiny. Skleničku jsem trošku nadzvedl a kývl hlavou, stejně jako on. Následně jsem si rty přiložil na hranu skla a nechal lahodnou whisku vtéci do mého hrdla.
"Jo." odpověděl jsem po chvíli a sklenku položil na stůl, který se nacházel přede mnou. "Nevím, co mě to vůbec popadlo."
"Byl jsi opilý?" zakroutil jsem hlavou. "Sjetý?"
"Blázníš?!" vyhrkl jsem přehnaně a pokroutil hlavou.
"Ví o tom někdo?"
"Ne, všechno jsem stihl uklidit, než přišli kluci, domů."
Namjoon se uchechtl a já se na něho nechápavě podíval. Během několika sekund, jsem se postavil na nohy, popadl jsem svou skleničku ve které byla před několika minutami tekutina alkoholu a hodil ji o stěnu naproti mě. "Opravdu, ti to přijde vtipný? Kurva, odstěhovaly jsme se, zlikvidovaly naše životy a oni -"
"Naše životy, se zlikvidovaly, když jsme do této sračky vstoupily Tae. Není lehké, opustit to co jsme kdysi začaly a začaly od znova." přerušil mě Namjoon. "Ztratil jsi toho ve svém životě hodně, ale podívej se na sebe, stále jsi tu. Danger jak má být." přišel ke mě blíže a položil svou ruku na mé rameno.
"Už dávno nejsem tím, kým jsem býval." sklopil jsem hlavu.
"Jenom, kvůli němu. Bože, buď muž! Podívej se co udělal! Naprosto, tě zmátl a udělal z tebe něco co nejsi!"
"Kde vlastně je?" ignoroval jsem jeho chytré řečičky o mém životě.
"Nevím, několik dní tu nebyl." Pokrčil rameny a následně si nalil další sklenku whiski.
"Máš, tu ve sklepě, všechno vybavení? Doma nic nemáme, kluci si z toho udělaly hrací počítače."
"Je tu všechno. Víš, i jim to chybí, stejně jako mě." kývl hlavou ke sklepu a já bez dalších slov mířil po schodech dolů. Rozsvítil jsem a spatřil několik stolů, na kterých byly počítače, se stříbrnými kufříky ve kterých se nacházeli zbraně, výbušniny i odposlouchávající zařízení.
"Jsi si jist, že to tak chceš?" Optal se mě Jimin, když jsme tu stály všichni.
"Ano." usmál jsem se a podíval se na Jungkook-a po mé levici. "Chci začít normální život, takový, jaký jsme chtěli žít kdysi dávno."
"Dobře, konečně se budu moci věnovat hraní videoher, které jsem za ty roky propásl." Zasmál se Hoseok, a Jimin se k němu hned přidal. Následně se všichni rozeběhli nahoru a bylo slyšet pouze zvuk motoru, když opouštěli pozemek tohoto domu.
"Počkej na mě v autě." zašeptal jsem Jungkook - ovi do ucha a políbil ho na tvář. Přikývl a následně odešel.
"Budeš tu v pohodě?"
"Jo, jsem rád, že budu mít vlastní byt. Vždy jsem vás měl za prdelí." zasmál se Namjoon a já společně s ním.
"Kdyby se něco dělo, dveře máš u nás stále otevřené."
"Vážím si toho, ale mám takový pocit, že to vy budete ti, kteří tu budou pořád."
A měl pravdu. Byly jsme tu skoro furt, jelikož nám chybělo to, jak vždy všechno rozbil. Jak se snažil tancovat, i když mu to vůbec nešlo. Byl to prostě náš vtipný Namjoon.
"Zítra se proto zastavím."
"Dobře, připravím ti to." bratrsky mě objal. Usmál jsem se a došel ke dveřím, které jsem otevřel. Osoba stojící přede mnou na mě koukala stejně překvapeně jako já.
"Ahoj." vydechl jsem. Jeho oči však zabloudily na postavu zamnou.
"Ahoj Moone." vydechla osoba a klíče, které měla v ruce si schovala do kapes.
"Kde jsi jako byl! Na několik dní se vypaříš a pak řekneš jenom ahoj!" vyhrkl na něho Namjoon a rozhodil kolem sebe rukami.
"Nejsi moje máma, aby jsi mě musel hlídat!"
"Žiješ tu, pod mojí střechou, takže ano! Musím tě hlídat!"
"Dejte mi, kurva pokoj! Všichni mě akorát hlídáte a říkáte mi co mám dělat! Všichni!" podíval se na mě, zamračil se a následně vyslovil několik slov, které mi zlomily i ty poslední kusy mého srdce, které držely pohromadě. "ZNIČILY JSTE MI ŽIVOT! NENÁVIDÍM VÁS! VŠECHNY!"
Bolestivě jsem se nadechl a sledoval Namjoona. Čekal jsem od něho jakousi reakci, ale místo toho, aby na něho začal řvát se na mě otočil. "Nemyslel to tak."
"Řekl mi to několikrát a nikdy to neznělo tak věrohodně, až doteď."
"Je to ještě kluk, který neví co říká."
"Omyl, ví to moc dobře." zašeptal jsem a opustil jeho dům s bolavým srdcem.
-----
Jedna úžasná osoba (@happyviruskai ), která mi dělá covery, mi poslala na tento příběh dva.
1)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
2)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kdyby to šlo, dám na titulku oba dva, ale bohužel nemohu :D
