13.

1K 110 8
                                    

Uplynulo několik měsíců a několik dnů. Jungkook každým dnem ztrácel svou sílu a stával se čím dál tím více závislý na drogách. Vždy, když přišla osoba v černém položil Jungkook jednu a tu samou otázku, na kterou nedostal nikdy žádnou odpověď. 'Kdy budu moc umřít?" Tato otázka běhala v jeho hlavě, celé měsíce, které tu byl uvězněn. Každý den se ptal a doufal, že nastane zázrak a on se svou odpověď konečně dozví, jenže nestalo se tomu tak.

Každý den ležel na to samém místě, jenom když potřeboval vykonat potřebu, se přesunul, ale jinak vše bylo stejné. Byl zcela zmaten, jelikož nevěděl co od něho chtějí. Nikdy se ho na nic nezeptali, nikdy mu nikdo nic neřekl. Bylo to jako by se tu vůbec nejednalo o něho, ale o někoho jiného. 

Stejně tak jako tomu byly i jiné večery, i v tento večer měl Jungkook návštěvu. Osoba v černém vstoupila dovnitř a podala Jungkook-ovi jeho dnešní dávku.  "Kdy budu moc umřít?" opět položil svou otázku. Osoba v černém si povzdechla a pokroutila hlavou. I to byla novinka. Následně se osoba postavila a došla ke dveřím. "Kde je kurva ten Taehyung!" vyhrkla osoba stojící za dveřmi. 

Jungkook se začal hlasitě smát. Připadalo mu vtipné, že se tu objevilo zrovna jeho jméno. Osoba v černém se otočila a hleděla na Jungkook-a. "Proč jsem tu kurva já, když celou tu dobu chcete Taehyung-a?!" vyhrkl naštvaně. 

Začal pociťovat jak se mu pomalu zavírají oči, ale držel je kupodivu stále otevřený. "Taehyug, se tu neobjeví." pronesl posměšně. 

"Cože?!" poprvé vyhrkla osoba, stojící v černém oblečení před Jungkook-em. Celou tu dobu si myslel, že je to muž, ale hlas ho přesvědčil o opaku. "Jak to víš?!"

"Odjel do Korei. Dobře pro něho, horší pro mě." pokrčil rameny. 

"Neodjel. To co říká, je lež!"

"Říkám, pravdu. Namjoon, se kterým jsem bydlel a i píchal odjel s nimi." zívl a opřel si hlavu o studenou zeď.

"Ne! Je u sebe doma a hledá ho." muž schovaný za dveřmi, začal Jungkook-a opravdu rozčilovat. 

"Jeďte před jeho dům a podej mi informaci, zda je to pravda. Nechci žádné násilí, pouze se ujistěte." povzdechla si osoba a muž za dveřmi odešel. 

"Jestli odletěl, budu mu posílat kusy tvého těla. Jungkook-u. Myslím, že tvůj přítel by to ocenil, mohl by si tě pak slepit a vystavit, aby jsi mu byl stále na blízku." uchechtla se. 

"Tak za prvé, není to můj přítel, díky bohu. Za druhé, jsem velice překvapen, že víš jak se mluví, jelikož páni, musím uznat, že ti to trvalo pěkně dlouho. Za třetí raději bych umřel rychlou smrtí, takže mě střel do hlavy, ale hlavně mě neposílej Taehyung-ovi, nechci s ním mít nic společného. A za čtvrté, kdo kurva jsi?"

"Udělám ti tu největší radost a řeknu ti jak bude probíhat tvoje smrt. Budeš sedět naproti svému příteli-"

"Není to kurva můj přítel."

"Mě je to jedno, jestli je to tvoje kurva, přítel, na tom nesejde. Kolem něho budou ostatní členové gangu. Budu ti pomalu jezdit nožem namočený v jedu po celém těle, dokud mi Taehyung neřekne, kde je moje přítelkyně."

"On jí unesl?"

"Zabil jí a někam jí zakopal, jenže s ní zakopal i něco co patří mě. Takže, bude jenom na něm, zda tě zachrání, nebo tě nechá umřít." 

"Jo jasně, strašíš mě, ale to se ti nepovede, chodil jsem s ním skoro pff osm, devět, nevím let. Ale z toho jsem šest nebo sedm byl sám, takže jsme na nule, ale i tak. Nemohla jsi za ním prostě zajít aby ti to řekl? Myslím, si, že kdyby jsi to pěkně poprosila, třeba by ti to řekl." mrkl na ní a ona se hlasitě zasmála.

Nadechla se a byla připravena Jungkook-ovi argumentovat, jenže červeně blikající se světlo, které naznačovalo vloupání ji vyrušilo. "Máme hosty." řekla radostným hlasem, postavila ho na nohy a táhle ho před sebou. 

Slyšel tlumené křičení, které se ozývalo před námi, stejně tak jako dveře, které otevřela a strčila Jungkook-a dovnitř. Okamžitě, po tom co vstoupil dovnitř protočil očima, když zahlédl šest chlapů, kteří byly připoutáni na židli vedle sebe a hleděli na něho. "Super. Nazdar kluci." usadil  se na své místo, před ně. "Yoongi, Jimin-e, Jin-e, Namjoon-e, jak se vede." kývl  hlavou. "Hoseok-u, nazdar brachu." "Taehyung - u." protočil  očima. Všichni na něho hleděli jak na blázna, ale on za to svým způsobem nemohl, to ty drogy. "Co je, nikdo z vás se tu se mnou nebavil." podíval se na dívku za ním a pokrčil rameny. 

"Jsi v pořádku?" optal se hned Taehyung.

Neodpověděl, hleděl všude kolem sebe, jenom ne na něho. "Nechci vás rušit, ale mohli by jsme již přejít k věci, chci to mít za sebou." promluvil Jungkook a znuděně vydechl. 

"Budu vám pokládat otázky, pokud mi na ně ani jeden z vás neodpoví, tady můj kolega, řízna Jungkook-a nožem, který vždy před řezem namočí do jedu." uchechtla se a začala pochodovat mezi Jungkook- em a ostatními jako by byla vedoucí důstojník. 

"Zabil, někdo z vás mou přítelkyni."

Mlčeli. 

Lehké šimrání se ocitlo na jeho noze, když se nůž, zlehka klouzal po jeho kůži. "Ne stop! Jak máme vědět, kdo je tvá přítelkyně, když neznáme ani tebe!" vyhrkl Taehyung. 

"Mě, znát nemusíte. Jmenovala se Charlete Blooms." 

"Jo, tu jsem znal." uchechtl se. Nůž se opět klouzal po jeho kůži. 

"Hej! Nepoložila jsi další otázku!"

"Nevadí i za blbé kecy ho řízne." zamračila se. 

"Zbili jste jí?!"

"Zabili jsme hodně lidí, nepamatuji si to." vyhrkl Taehyung.  Jungkook už skoro necítil levou nohu. 

"Ptám se naposledy! Zabil jsi ji!"

"Ano!" 

"A kde je pohřbená!" 

"Bože nevím kurva!" 

"Dej mu dávku!" 

"Co ne!" vyhrkl Jungkook. "Tohle jsi nezmínila!" vyhrkl a snažil se muži vytrhnou ruku. 

"Poslední možnost, to zastavit." 

"Já opravdu nevím! Kluci!" vyhrkl, však ani jeden neodpověděl. Muž, vpíchl Jungkook-ovi smrtící dávku drog a pomalu vtlačoval obsah v injekční stříkačce do jeho žíly. "U tří líp!" vyhrkl Taehyung, ale už bylo pozdě. Obsah injekční stříkačky byl prázdný. 

"Díky." usmála se. "Tak my vás tu necháme." a už jí nebylo. 

"Moc mě, to mrzí." vydechl Taehyung. 

"Nech si ty sračky pro někoho jiného. Kdyby nebylo tebe, kurva!" vyhrkl Jungkook, jehož ruka se začala třást. 

"Mám to!" vyhrkl Yoongi, který rozvázal lano omotané kolem jeho zápěstí a rozeběhl se k Jungkoook-ovi. 

"Zabij mě." 

"Cože?"

"Jsme závislí na drogách, mám v sobě dávku, která mě za chvíli zabije, prostě mě zabij ty." vydechl ubrečený Jungkook. Yoongi se podíval na Taehyung-a, který kroutil hlavou v záporu. 

"Seženeme drogy-"

"Opravdu Taehyung-u! Seženeš drogy, abych se stal ještě více závislí! Ukázkový příklad přítele! Stojíš za hovno! Prostě vezmi tu zbraň a zabij mě, kurva!" 

Yoongi pomalu vytáhl svou zbraň za opaskem a namířil jí na Jungkook-a. "Nechci se trápit v bolestech, prosím, ukonči můj mizerný život."  pokroutil hlavou. Všichni cítily slzy v očích. Yoongi, který stál nad Jungkook-em se zhluboka nadechl a přiložil svůj prst na spoušť. 

"Mám tě rád, Kookie."  vydechl Yoongi.

"Já vás -" 

***

Nanananana I love you!!! 

Danger is more DANGEROUS | Vkook|Kde žijí příběhy. Začni objevovat