Danger is more DANGEROUS | Vkook|

5.

Zabouchl jsem mrazák a pytlík se zmraženou zeleninou zabalil do utěrky. Prošel jsem z kuchyně zpět do obýváku a obešel rozbitou skleničku, jejíž střepy byly snad po celém obývacím pokoji. Pytlík, jsem přiložil Namjoon-ovi pod oko a vydechl. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě. 

"Nestarej se." vyprskl jedovatě a pytlík s mraženou zeleninou odhodil na zem. Vstal, došel do předsíně, oblékl si bundu, do jejíž kapes si dal cigarety se zapalovačem a beze slova odešel z domu. Nechápavě jsem postával mezi dveřmi a sledoval naprosto prázdnou místnost. Na komodě, jsem spatřil klíčky od auta. Bez váhání jsem se popadl a vyšel z domu. Nasedl jsem do auta a zhluboka se nadechl. Je to přeci dávno, co jsem naposledy řídil auto a když už jsem ho řídil, málem jsem boural. Klíčky jsem zastrčil do zapalování a pootočil jím. Motor udělal jakýsi podivný zvuk a trvalo několik sekund, než začal běžet normálně, jak má. Opatrně jsem vyjel z příjezdové cesty a dostal se na nebezpečnou silnici. Tam kam jsem se potřeboval dostat, byla cesta tak na deset minut, jenže s mými jezdícími zkušenostmi jsem jel místo deseti minut skoro třicet. 

Auto jsem nechal stát před domem. Všechno se tu za tu dobu tak změnilo, i když jsem byl pryč pouze několik málo týdnů. Trávník nebyl tak zelený, jako když jsem ho viděl naposled, poštovní schránka, byla přeplněná, všelijakými letáky a dopisy, které jsem vyndal a rozešel ke dveřím. Pomocí klíče, který jsem si nechal jsem dveře otevřel a silně je za sebou zabouchl aby poznaly, že někdo vstoupil do jejich domu. "Co tu chceš?!" ozval se hlas Jina, který stál na posledním schodě a hleděl na mě. 

"Jdu za Taem." 

"Šukací hračka, tě už unavila?" uchechtl se a zkřížil si ruce na prsou. 

Pobaveně jsem protočil očima a došel k němu. Stoupl jsem si na první schod, takže jsem byl stejně vysoký jako on. "Možná?" nadzvedl jsem obočí a dopisy s letáky mu přitiskl na hruď, když nevypadal, že má v úmyslu si je vzít, ruku jsem odendal pryč, což způsobilo pád všechny papírů co tam byly. "Ježiš, promiň." přiložil jsem si ruku před ústa a zasmál se. Najednou jsem byl natisknutý na zdi, jeho prsty byly otočeny kolem mého krku. 

"Ublížíš mu a je-"

"Nevyhrožuj mi." přerušil jsem ho a silně ho od sebe odstrčil tak že o dva kroky odstoupil. "Já se alespoň zajímám!" vyhrkl jsem na něho a vyšel zbylé schody do horního patra.

Bez klepání, jsem vstoupil do jeho pokoje. Jeho tělo stálo venku na balkoně, takže byla malá pravě podobnost, že by si všiml, že tu někdo je. Šel jsem rychlím krokem směrem k němu, ale v půlce ložnice jsem svůj krok zastavil. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe a zatajil dech. Taehyung, nikdy nebyl ten typ člověka, který si vystavoval fotky po pokoji, jenže teď tu by moje a jeho fotky v rámečcích. 

"Co tu děláš?" přerušil mě Taehyung. Podíval jsem se na něho a došel k němu. Moje dlaň se najednou objevila na jeho tváři, jeho hlava se pootočila od toho jak jsem ho uhodil. 

"Jsi sobecký! Naprosto nemožný! Nechápu jak jsem tě mohl někdy milovat! Nenávidím tě rozumíš! Jenom ničíš lidem životy! Proč mi prostě nedáš -" jeho ruce se objevily na mých tváří a umlčel mě polibkem. Překvapivě jsem nechal otevřené oči a hleděl do těch jeho. Najednou se jeho oči zavřeli a jeho rty se pohnuly. Nevím, zda jsem byl v nějakém tranzu, zda jenom v šoku ale moje rty se začaly taky pohybovat v souladu s těmi jeho. Mohu říci, že jsem ucítil jak se usmál a jazykem mi vklouzl do úst. 

"Nemůžu." vydechl jsem, když jsem se od něho odstrčil a nechal své ruce na jeho trupu. Sledoval jsem, jak se jeho jazyk střetl s jeho rtem, když si ho olízl. 

"Jungkook-u -" 

"Tae, myslím to vážně. Byly jsme pitomí, když jsem si mysleli, že by to fungovalo." pokroutil jsem hlavou. 

"Sedm let. Jungkook-u sedm let jsi na mě čekal. Nebyl jsi pitomí, ale zamilovaný." 

"Zamilovaný do nesprávného." sklopil jsem hlavu a odstoupil od něho. 

"Chápu. Namjoon se šťastlivec. Doufám, že neudělá stejnou chybu jako já." řekl, tlumeným hlasem. Pouze jsem přikývl a otočil se na odchod. Zrovna, když jsem otevřel dveře jsem uslyšel hlas Jimina, který se přibližoval. 

"Tae! Letenky jsou rezervovány, za pět dní - Oh, Čau Jungkook-u." zarazil se uprostřed věty, když mě spatřil a omluvně se podíval na Taehyunga. 

"Jedete pryč?" nadzvedl jsem obočí.

"Ano."

"Na jak dlouho?" optal jsem se a ohlédl se na Taeh-o."

"Doufám, že na vždy." vydechl a odešel zpět na balkon, kde se i zavřel. 

---

Taaak tahle kapitola stojí za hovno! Nejsem s ní spokojená, ale lepší to už nebude, ale i tak doufám, že se vám líbí :D