Danger is more DANGEROUS | Vkook|

3.

Jungkook's pohled

Následující den ráno jsem vstával jako první. Líným krokem jsem došel do kuchyně, kde jsem začal s přípravou snídaně. "Dobré ráno." ozval se za mnou chraplavý hlas Namjoona.

"Nazdar." vydechl jsem naštvaně a položil před něho talíř s jeho snídaní.  "Nech si chutnat." mrkl jsem na něho.

Naštvaně nafoukl tváře a zamračil se. "Vždyť tam nic nemám."

"Co?! Ne?" překvapivě jsem se na něho podíval a vzal do ruky svůj talíř plný jídla. "Já tam něco vidím." zamračil jsem se a došel blíže k němu. Ruku jsem položil na jeho rameno a vydechl. "Stojí tam. Polib si prdel a udělej si snídani sám." poplácal jsem ho po zádech a odešel do obývacího pokoje. Posadil jsem se na pohovku a zapnul televizi. Z kuchyně se ozývaly hlasité nadávky na moje jméno a na mě celkového. Po několika dalších minutách, se Namjoon usadil vedle mě s talířem míchaných vajec. Jedním okem jsem sledoval jak se snaží tvářit naštvaně, ale jeho koutky úst mu cukaly do úsměvu.

"Bylo to nutné?"

"Co myslíš? Bylo to nutné Namjoone?" nadzvedl jsem obočí a vložil do úst kus slaniny. Naštvaně si povzdechl, na což jsem se hlasitě zasmál.

Po několika dalších minutách, když Namjoon dojedl svou snídani, se hlavní dveře od domu otevřeli. "Co to kurva!" zakřičel Namjoon, který byl během několika dalších sekund shozen na zem další osobou.  Jimin, Jin, Yoongi a Hoseok stáli ve dveřích a sledovaly Taehyunga, který klečel na Namjoon-ovi a měl svoji zbraň namířenou na jeho obličej.

"Co se tu kurva děje?!" vykřikl jsem.

"Šukáš s ním?! Hm?! Jaký to je?!" vyhrkl Taehyung. Podíval jsem se na Jimina, který okamžitě po střetu s mým pohledem sklopil hlavu.

"Přestaň dělat scény!" vykřikl jsem a popadl Taeho za ramena. "Jsi šílený!" odhodil jsem ho od Namjoona a pomohl mu na nohy.

"Tak odpovíš mi!" ignorujíc mou otázku namířil opět zbraň na Namjoon-a. V jeho očích běhaly jiskřičky nenávisti a bolesti zároveň.

"Kdybych řekl, že jo, stiskl by jsi to?"

"To záleží na situaci." pokrčil rameny a opět se zamračil. "Takže?!"

"Jo." odpověděl bez problému. Taehyung se trhavě nedechl a svůj ukazováček přiložil na spoušť. Neváhal jsem a stoupl si před Namjoon-a. Jin stojící vedle Jimina, pootevřel svá ústa a překvapeně se na nás díval.

"O co se snažíš?! Přiletíš jsem a začneš tu na všechny mířit zbraní!" rozhodil jsem kolem sebe rukami.

"Nikdo, rozumíš nikdo tě nebude šukat!"

"Řekl kdo?!"

"Já, kurva! Já to kurva říkám, rozumíš?!" křičel a máchal kolem sebe zbraní, jako by to byla nějaká hračka.

"Nejsi můj přítel! Nejsi mého nic. Kdy to pochopíš. Můžu si šukat s kým chci, klidně i s nimi." ukázal jsem na čtyři osoby stojící za ním a zamračil se. "Nepatřím ti! A nikdy nebudu!"

"To kvůli němu?" ukázal zbraní na Namjoon-a stojícího za mnou.

"To kvůli tobě. Můžeš si za to sám." vydechl jsem a setřel si slzu stékající po tváři. "Proč to prostě nemůžeš nechat být."

"Protože tě miluji." vydechl zklamaně. Pokroutil jsem hlavou a uchechtl se.

"Kdyby jsi mě miloval, byl by jsi tu pořád. Snažil by jsi se o to, abych se k tobě vrátil!" strčil jsem do něho. "Nenávidím tě, rozumíš! Vypadni z tohoto domu! Z mého života. Dej mi konečně pokoj." strčil jsem do něho  na posled a poměrně i dost silně, jelikož odstoupil o několik kroků a já měl možný únik k tomu, abych vyběhl po schodech do svého pokoje.

"Byl jsem tu! Choval jsi se ke mě, jako ke svému příteli, mezitím co jsi mi za zády ošukával Jungkook-a!" zaslechl jsem ještě jeho hlas.

"Neslyšel jsi ho! Zlomil jsi mu srdce, nenávidí tě." uchechtl se Namjoon podle jeho změny hlasu.

"Tohle bude mít ještě pokračování." zakřičel nahlas, abych ho zaslechl i já, na což jsem jenom protočil očima a vyplázl jazyk, i když to nemohl vidět.

Posadil jsem se na svou postel a zavřel oči.

Zastavil jsem svůj běh, před známým domem, ve kterém jsem několik měsíců nebyl. Kapky studeného deště dopadávaly na mé již promočené tělo, když jsem vyšel několik menší chodů a zazvonil na zlatý zvonek. Po několika dlouhých minutách jsem uslyšel zevnitř domu kroky, které se přibližovaly ke dveřím. "Co tu chceš mládě?"

"Nenávidím ho, mohu tu -"

"Pojdm dovnitř." přerušil mě a umožnil mi vstoupil dovniť domu .

A tak začal náš společný příběh. Nečekaný a plný zvratů.

Kapitola je psána na mobilu, takže se omlouvám za chyby... Zítra je opravím 😍

Překvapeni? 😂😂😂