Danger is more DANGEROUS | Vkook|

12.

Nikdy jsem si nepředstavoval takový konec mého života. Myslel jsem si, že ho ukončím po boku milované osoby, jenže můj osud měl jistě o mém konci jiné představy. Třeba tuhle, ve které se nacházím. Je to možná, už několik dní co jsem zavřený v malé místnosti, bez světla a potravy. Není tu nic co bych podle hmatu rozpoznal, protože jsem nepřišel do kontaktu s nějakou věcí. Chodil jsem podle stěn, a různě kolem sebe máchal rukami, zda tu něco nebude. Byl jsem vyčerpaný, z toho všeho co se tu dělo, i když toho moc nebylo.

První den, když mě dali do této místnosti, jsem byl omámen. Celý svět se se mnou točil a já sám nevěděl svoje vlastní jméno. Večer se dveře otevřeli, jenže k mojí smůle tu byla osoba, která přesně věděla kde mě má hledat. Byl jsem schoulen v koutě a měl zavřené oči. Nespal jsem, jenom jsem potřeboval utlumit bolest hlavy. Osoba, ke mě přišla a co si zašeptala. Popravdě, moc jsem tomu nerozuměl, jelikož na mě stále působily omamné látky, které mi kolovali v těle.

Bez jakéhokoliv čekání, či jenom upozornění, mi co si vpíchl do krku. Sykl jsem a pocítil jak se svět pode mnou začíná houpat. Takhle se to opakovalo po několika hodinách stále dokola. Vždy někdo přišel, a něco mi píchl. Začínal jsem pociťovat stav toho, že začínám být na omamných látkách závislí, jelikož jsem vždy věděl, když přišli pozdě. Vždy, když jsem se začal potit, a moje tělo se občasnými chvilkami chvělo, bylo to jasné znamení toho, že potřebuji dávku. Jenže po několika dalších dnech, začala osoba chodit méně a méně a já měl co dělat abych se z toho nezbláznil.

"Halo?" zakňučel jsem tiše, když jsem doplazil na místo, kde profukoval jemný vánek. Opřel jsem se hlavou o zeď a setřel si z čela stékající pot. "Je tu někdo?" opět jsem jak si zaskřehotal a snažil se zachytit jakýsi náznak něčeho, že mě někdo slyšel. Mé tělo se začalo zlehka třást zimou. "Je mi zima." vydechl jsem a padl na podlahu, která byla chladnější než noci před ní.

Schoulil jsem se tak, že jsem ti kolena přitáhl co nejblíže k tělu a pomocí rukou, které jsem třel o lýtka jsem se snažil alespoň trošku zahřát. Mé oči se pomalu zavírali a já věděl, že usnout, právě v této pozici, a v mém stavu nebude zrovna nejlepší, jenže nebylo jak to zastavit. Oční víčka se rychleji blížila k sobě, až se úplně setkala a mé oči se tak zavřeli a já usnul.

Probudil jsem se, až když dveře zavrzali a to z toho důvodu, že jsem ležel hned vedle nich. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil černé boty, které byly přesně před mými oči. Zamračil jsem se a snažil se alespoň přijít na jejich tvar, a barvu. Zůstal jsem překvapen, když jsem spatřil červené dámské boty. Leknutím jsem trošku nadskočil, když osoba stojící nade mnou přehodila přese mě deku, která mě okamžitě zahřála. Podle zvuku, praskajících kostí v nohou, jsem usoudil, že si ke mě osoba klekla. Její prsty se vpletly do mých vlasů a jemně mě hladily. 

Následně byl slyšet hlasitý výdech a nádech. Ze všech svých sil, jsem se snažil pootočit hlavu a pohledět do tváře osoby, klečící přede mnou, ale než jsem tak stihl udělat, osoba se zvedla a odcházela. "Lee?" zašeptal jsem a více se stočil do klubíčka. Kroky, které se ještě před chvíli ozývaly, utichli. Osoba stála ve dveřích, a nepohnula se. "Pomoc mi." zašeptal jsem co nejtišeji jak mi šlo. Osoba stojící mezi dveřmi se opět rozešla stejným směrem a opět za sebou zavřela dveře, tak jako vždy. S velikou námahou, jsem deku položil na zem a roztáhl ji. Lehl jsem si na ní a druhou polovinu se přikryl. Pořádně jsem se zachumlal a pokoušel se myslet na něco jiného než na tu ukrutnou zimu, která mi byla. 

* Z pohledu třetí osoby*

V den co byl Jungkook uvězněn, byl Taehyung se svými příteli na cestě do jejich rodné zemi. Všichni společně seděli v jednom autě a vládlo mezi nimi ticho. Jin, seděl na místě řidiče a očkem koukal po svém spolusedícím, který si nervozně kousal ret.  "Bude v pohodě. Neboj se." usmál se na Namjoon-a, který se ušklíbl a pokroutil hlavou. 

"Jak by bylo tobě?" vydechl naštvaně.

"Rozmyslel sis to? Chceš tu zůstat?" zeptal se ho, dokud měl čas otočil auto a odvézt ho zpět domů. 

"Měli jsme se rozloučit." vpadl do jejich rozhovoru Yoongi, který seděl na Namjoon-em a sledoval svůj mobil. "Je to slušný." pokrčil rameny, když se něho překvapivě podívaly. Poprvé museli, uznat pravdu o tom, že Yoongi nelže. "Projedeme to centrem." podíval se Jin a Taehyung-a, který hleděl oknem ven. 

"Hej! Země volá - "

"Já tě slyším." vydechl poněkud zvláštně. "Udělej co myslíš za vhodné." pokrčil rameny a Jin přikývl. 

Když po několika dalších minutách, zastavil Jin své auto, před domem první, kdo auto opustil byl Namjoon, který volal Jungkook-ovo jméno. Následně auto opustili všichni a společně se vydali dovnitř. 

"Jungkook!" vyhrkl Namjoon, když vešli dovnitř a uviděli na zemi kaluž krve a tělo. 

"Kurva co se tu stalo?!" vyhrkl Jimin který se rozešel dovnitř domu. Hoseok stál jak přikovaný k podlaze a nevypadal na to, že by se chtěl z místa hnout. "Jdi zkontrolovat zahradu, jestli není zraněný." nařídil mu Jin a Hoseok, bez odpovědi, vyběhl ven. Taehyung, Jin a Namjoon šli do prvního patra. Yoongi se rozhlížel všude kolem sebe, zda nespatří něco co  by mu dalo jasně najevo, že tu Jungkook stále je. 

"Venku nikdo není." vběhl dovnitř Hoseok, který zhluboka dýchal. 

"Dole, je to taky čistý." oznámil Jimin.

"Na hoře je jenom spoušť, ale po Jungkook-ovi ani stopa." vydechl Taehyung, za kterým šel Namjoon společně s Jinem. 

"Kdyby někam utekl, myslím, že by sebou vzal tohle." vydechl Yoongi a vzal do ruky tašku plnou kazet.

"Myslíš, že ho někdo-"

"Unesl?" zakončil za Namjoon-a myšlenku Jimin a Yoongi přikývl. 

"Podívej se na to, mrtvá těla, krev, všechno rozbitý, kdyby je porazil, tak by se za prvé někomu ozval a kdyby to tak by seděl na sedačce a hulil." pokrčil rameny. 

"Má pravdu."

"Jungkoo-ku, kde pak jsi?" vydechl zlomeně Taehynug.  A společně se vydaly na další akci, jak zachránil nejmladšího člena jejich gangu. 

****

Aaaaaaa děcka! Mám maturitu!! Moc děkuji za vaší podporu, nesmírně si toho vážím! Ani nevíte, jak jsem šťastná, že vás mám!!!!! I love you!

Tak co, jak to dopadne? Nějaké teorie? Sem s nimi, ráda bych věděla, jaké máte názory! :3