Uběhlo několik minut, možná i hodin od doby co Namjoon odešel a nechal mě tu naprosto samotného. Stál jsem uprostřed svého pokoje a hleděl na ten bordel tu. Ano, hned co se zabouchly dveře, jsem vyběhl do svého pokoje a začal rozbíjet všechno co se mi dostalo pod ruku. Jediné co zůstalo nezničené byla postel a kazety, které byly na ní. Prsty jsem si vjel do vlasů a silně za ně potáhl. "Kurva!" vyhrkl jsem a kazety na posteli shodil, takovou silou až narazily do stěny a spadly na zem. Najednou se ozvala strašná rána, ze zdola. Vylekaně jsem se rozhlédl kolem sebe a došel ke dveřím, které jsem otevřel. Ze zdola se ozývaly hlasy, jenže ani jeden nepatřil klukům. Rychle jsem popadl svou cestovní tašku a naházel do ní všechny kazety, které se váleli na zemi u postele.
Opatrně jsem vystrčil hlavu ze dveří a snažil se podle zvuků zjistit jaká je situace, odehrávající se v přízemí. "Jděte nahoru, my to zkontrolujeme dole." vystrašeně jsem vykulil oči a vrátil se okamžitě zpět do svého pokoje. Tašku s kazetami, jsem položil na zem a zhluboka se nadechl. "Já jdu sem, ty jdi do toho pokoje vzadu." ozval se mužský hlas, který se ozval hned z poza mých dveří.
Najednou se dveře otevřeli a muž vstoupil dovnitř. Nevázal jsem ani chvíli a obmotal svou paži kolem jeho krku. Opřel jsem se s ním o zeď a cítil jak se jeho dech zpomaluje. "Udělal jsi osudovou chybu. Máš se koukat, jestli není nikdo za tvými zády." zašeptal jsem mu do ucha, během několika vteřin, byl v bezvědomí. Položil jsem ho na podlahu, popadl tašku, kterou jsem si přehodil přes rameno a opustil místnost, což byla chyba, hned co jsem za sebou zavřel dveře, jsem pocítil silný náraz do mého těla a následně i to, jak se mé tělo skácelo k zemi. Ohlédl jsem se a zahlédl muže, který stál nade mnou s úsměvem roztáhnutím po celé tváři. Než jsem se stačil postavil na nohy, rozeběhl se naproti mě až jsme se začaly kutálet po schodech dolů. "Au." vydechl jsem. Taška se válela několik metrů ode mě, a já měl co dělat abych se postavil a čelil svému nepříteli.
"Připraven?" uchechtl se a já sem pouze přikývl. Stáli jsme na proti sobě a já zaútočil jako první. Moje pěst zasáhla jeho tvář.Chytl jsem ho za ruku a zkroutil mu ji tak, že se svíral v bolesti.
"Kolik vás tu je?" vyhrkl jsem a slyšel kroky mířící se k nám. Otočil jsem se i s mým nepřítelem a hleděl tak do očí dalšímu muži, mířící zbraní přímo na mě. Neváhal jsem a hlavu schoval za tělo muže, který byl před mnou. Kulky zasahovaly jeho tělo, mezitím co já jsem couval, až jsem zašel do další místnosti, kde jsem muže, odhodil na zem. Ze šuplíku jsem vytáhl dva velké nože a schoval se za pult.
"Kde jsi ty malý sráči." ozvalo se ode dveří.
Sráči? Opravdu řekl sráči! "Tady." uchechtl jsem se, a postavil se tam aby mě viděl. Napřáhl jsem svou ruku, ve které jsem svíral nůž a následně ho hodil před sebe, nůž se zabodl muži v hrudi. Vyhrkl bolestí a já se pouze usmál. Přeskočil jsem kuchyňský pult, a vší silou do něho kopl, až narazil na zeď za ním. Nůž zabodnutý v jeho hrudi, jsem vytáhl a jedním tahem mu prořízl hrdlo.
Vběhl jsem na chodbu a vyčkával na posledního, který s nimi přišel. "Jungkook." zašeptal někdo mé jméno.
"Lili?" otočil jsem se a spatřil dívku. "Co tady děláš?" vyhrkl jsem a rozhlédl se kolem sebe, všude byla krev, ve stěnách byly malé díry od nábojů, a všude byl bordel jako po boji.
"Říká se, že Danger to přežil. Nevíš o tom něco?" nadzvedla obočí a pomalým krokem scházela schody dolů.
"Kdo je Danger?"
"Nebuď vůl Jungkook-i!" vykřikla a urovnala si svoje vlasy. "Víš, je na něho vypsána odměna. A kurva veliká. Za tebe taky." uchechtla se.
"O co ti jde?" zamračil jsem se.
"O to navrátit vše do starých kolejích." oblízla si rty a trošku si rozepnula svou blůzu.
"Byly jsme mladý, blbý a navíc je to už minulost."
"Byla jsem ti užitečná, jenom když byl Danger za mřížemi."
"Potřeboval jsem podporu."
"Tím, že jsi mě píchal? Bože!" uchechtla se. "Kdo by řekl, že Jungkook vydrží v posteli takovou dobu. Nemohla jsem pak ani chodit." zasmála se.
"Lili, nedělej to." zvedl jsem ruce a následně ucítil štípavou bolest na temeni hlavy. "Jenom ho omrač, chci aby koukal až pojedeme kolem." zašeptala někomu neznámýmu, který mě začal táhnout po zemi z baráku až ven. Hodily mě do auta a spoutali.
"Kam, mě to vezeš." zašeptal jsem unaveně a cítil jak se mé oči pomalu zavírají. Lili si sedla sedle mě a položila svou ruku na mé stehno.
"Ke mě domů." zašeptala mi do ucha a následně ho i zlehka políbila.
Auto se rozjelo. Lili mě celou dobu, hladila po stehně, občas svou rukou popojela i výše k rozkroku, o který se vždy otřela svou rukou. Z dálky byl vidět hustý černý dým a po několika sekundách i plameny ohně. Muž, řídící auto, zastavil a Lili uhnula tak abych měl dokonalý výhled.
"Taehyng-u!" vyhrkl jsem, když jsem spatřil jejich dům v plamenech. "Neee!" začal jsem sebou škubat, chtěl jsem vystoupit a pomoct jim. "Proč jsi to udělala!"
"Protože, ty patříš mě Jungkook-ie." uchechtla se, chytla mé tváře do dlaní a políbila mě. Mé oči však zůstali otevřené, skenovaly každý kout domu, zda nespatřím alespoň náznak života uvnitř.
"Nikdy mě nebudeš vlastnit. Jsi debil, kráva, a já nevím co všechno, měla by ses jít léčit!" vyhrkl jsem na ní a pocítil na své tváři stékající se slzu. "Mohla jsi mi ublížit, odvézt mě, bez toho aby jsi Taehyug-ovi a ostatním ublížila."
"Kdybych to neudělala, našel by si tě, a to já nedovolím." mrkla na mě. "Jeď, chci už být doma, a hrát si se svojí hračkou."
----
Aaaano aaaano, až budu mít po maturitě a dopíšu Dangera tak se vrhnu na tento příběh. Musím říci, že už se těším až ho budu psát, jelikož je tu těchto příběhů podle mě málo a mohlo by to být i zajímavé.
Jinak dneska mi přišel email, s výsledky didaktických testů a u obou jsem uspěla! Bože, ani nevíte jakou jsem měla radost, dokonce jsem i brečela, když jsem to viděla. Je pravda, že jsem to měla o bod, ale i tak, první část maturity mám úspěšně za sebou :)
Doufám, že se vám část líbila a že mě nezabijete :D I love you :*
ČTEŠ
Danger is more DANGEROUS | Vkook|
FanfictionZtratil svou rodinu, jen proto aby byly v bezpečí. Předstíral svou smrt aby nepřítel uvěřil tomu, že je mrtev. Utekl, společně se svým přítelem a ostatními členy z gangu na místo, kde je nikdy nenajdou. Jenže jakmile vstoupíš do tohoto světa... není...