Danger is more DANGEROUS | Vkook|

7.

Probudilo mě hlasité naříkání z vedlejšího pokoje. Pro sebe jsem se začal smát a posadil se. Byl jsem připraven, že se něco takové bude dnešní ráno dít, proto jsem pro jistotu do jeho pokoje, dal sklenici vody a dva prášky na bolest hlavy a nevolnost. "Kurva!" vykřikl a následně bylo slyšet jenom dupání. Bylo jasné, že snídani chtít nebude.

Proto jsem na něho ani nečekal a došel rovnou do kuchyně, kde jsem si udělal černou kávu a toust. V tichosti jsem přežvykoval svou snídani, když se někdo usedl naproti mě s hlavou v dlaních a zhluboka se nadechoval a vydechoval. "Dobře ti tak." zamumlal jsem si pro sebe a naschvál zavrzal židlí. Jeho prsty se zabořily do jeho vlasů a oční víčka přitiskl co nejvíce k sobě. "Ticho prosím." zakňučel jak malé děcko a já se začal smát.

"Myslíš si, že kvůli tomu, že je ti blbě se budu omezovat? Jako kdyby ti bylo blbě, kvůli nemoci tak pomlčím, ale za tohle si můžeš, kurva sám!" vyhrkl jsem naštvaně a pěstí uhodil do stolu.

"No jo, no jo! Stačí!" vyhrkl též a postavil se. "Jak jsem se vlastně dostal domů? Nic si nepamatuji." podrbal se na hlavě a já se uchechtl.

"Jak jinak, že jo?" pokroutil jsem hlavou a ruce si zkřížil na prsou. Namjoon se opřel o opěradlo židle a hleděl na mě. "Přivedla tě nějaká štětka." odpověděl jsem s nenávistí v hlase. "Vyhodil jsem jí dříve, než ses jí dostal pod sukni." opět jsem si kousl do svého jídla a promluvil. "Strašně pištěla. Myslel jsem, že jí opravdu střelím kulku mezi oči. Bože!" zavrčel jsem.

"Mířil jsi na ní zbraní?"

"Kurva ano! Myslel jsem si, že je nějaký zloděj. Navíc, nemáš zač za záchranu." ironicky jsem pronesl a obsah jídla v ústech spolkl.

"Jungkook - "

"Nic neříkej." zastavil jsem ho.

"Já se chci omluv-"

"Ticho! Nepotřebuji tvoji omluvu, vždyť spolu nechodíme, máme čistě přátelský vztah, až na pár vyjímek. Nejsem ten, které mu by sis měl omlouvat."

"Co tím myslíš?"

"Taehyung, má v plánu -"

"Nezajímá mě, co má v plánu Taehyung! Ptal jsem se co myslíš, tím, že bych se měl omlouvat někomu jinému!"

"Soek-"

"Proč zrovna jemu?" nadzvedl obočí a já se zamračil.

"Protože ho za chvíli nikdy neuvidíš. Měl by jsi jít za ním a promluvit si s ním."

"Jungkook-u jsem zmatený, o co tu jde?" postavil se ze židle a rukami se opřel o stůl.

"Stěhují se." vydechl jsem, následně bylo slyšet hlasité odsunutí židle, která následně letěla přes celou místnost a zastavila se až o protější stěnu.

"Kurva! Do prdele! Ne!"

"Měl by jsi jít za ním."

"Nemyslím, si že je to dobrý nápad. Nenávidí mě. Můžu si za to sám." vydechl chladně a otočil se zády ke mě, sklopil hlavu a odešel zpět do svého pokoje.

Ano, je to vůl, debil a další všelijaké sprosté nadávky, by se k němu teď hodily, ale on tu pro mě byl, když jsem neměl kam jít. Nechal mě, tu i přesto, že mě mohl vyhodit. Pomohl mi. Teď je řada na mě pomoci jemu.

"Jungkook? Co je?" vydechl chladně Yoongi, který z neznámého důvodu zvedl Jin-ův mobil.

"Dej mi Seoka k uchu. Potřebuji s ním mluvit."