Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

8💕

Stála jsem u plotny a dodělávala poslední přípravy na večeři. Nakonec nebude naše, ale jeho a té blondýny. Do revíru se mu plést nebudu.

,,Páni, tady něco nádherně voní." Překvapil mě, až jsem leknutím nadskočila. Otočila jsem se na něj. Měl rozcuchané vlasy, červené líce a na krku tři cucfleky. Zase něco uvnitř mě ozvalo. Závist? Já nevím. Tenhle pocit jsem nikdy dřív necítila.

,,No jo. J-já vám udělala večeři," pokrčila jsem rameny a odvrátila od něj pohled.

,,Aha," přistoupil blíž a posadil se na židli. Položila jsem před něj talíř a druhý naproti. Pak jsem hmátla po svojí tašce a měla v plánu odejít.

,,Ale Cali už tu není," zastavil mě jeho krásný hlas. Páni, ta blondýna má i jméno.

,,Tak máš i na zítřek," pokrčila jsem rameny a chtěla se zase rozejít.

,,No, a ty nemáš hlad?" Zarazil mě. Vážně se mě na tohle zeptal? Otočila jsem se. Tak to je pěkný. Odejde mu jedna kozička, hned si přitáhne novou.

,,Páni, snad nechceš, aby s tebou večeřela obyčejná uklízečka," vůbec jsem to nechtěla říct tímhle tónem. Prostě mi to uklouzlo.

Povzdechl si, vstal a přešel až ke mně. Položil mi ruce na ramena a zadíval se mi do očí. ,,Já to tak nemyslel."

,,Hmm, ale vyznělo to tak," povzdechla jsem si teď pro změnu já a obrátila pohled k zemi. Po chvilce jsem ucítila, jak mě bříšky prstů hladí po tváři. Rukou sjel až k mojí bradě a něžně ji sevřel mezi palcem a ukazováčkem. Pak mi ji lehce nadzvedl, abych se mu mohla znovu podívat do očí.

Zachvěla jsem se pod jeho horkým dotekem. Naskočila mi husí kůže a tělem mi projela jakási elektřina, která mi dodávala energii neuhýbat pohledem. Vpila jsem se do jeho čokoládových očí a nedokázala se nabažit té dokonalé barvy.

,,Thee? Přijmeš mé pozvání na večeři?" Skoro to zašeptal. Byla jsem vyvedená z míry. Řekl mi Thee? Jak ví, že mám radši tohle oslovení, než Theo? Stále se na mě díval a s nadějí v očích čekal na odpověď. Ano, opravdu to byla naděje. Lehce jsem přikývla, po čemž se mu na rtech vykouzlil krásný úsměv.

*

,,Počkej, nechoď ještě," chytl mě za ruku a strhl zpátky k sobě, až jsem narazila do jeho svalnaté hrudi.

,,A co chceš dělat?" Zadívala jsem se na něj. Ale to už si mě vyhodil do náruče a odnášel do obýváku, kde mě položil na gauč. Usmála jsem se a on mi to opětoval.

Pak si všiml fotky ležící na konferenčním stolku, kterou jsem zapomněla uklidit a úsměv mu z tváře zmizel. Vzal si ji do ruky a bedlivě si prohlížel bratrovu tvář. Pak se mu v očích zaleskly slzy.

,,Promiň," odvážila jsem se. ,,Ale nebylo by dobré se už někomu svěřit?"

Zadíval se mi do očí a lehce přikývl. Docela mě udivilo, že ho šlo přemluvil tak rychle.

,,Vždycky jsme byli nerozlučná dvojka. Všechno dělali spolu. Byl to ten nejlepší bratr, kterého jsem si mohl přát," odmlčel se, ale hned na to pokračoval. ,,Jenže pak jsme dospěli do toho věku, kdy už nás začínaly zajímat holky a tak. A tady to začalo. Kdykoliv jsem si nějakou našel, vždycky se mu povedlo mi ji přebrat. Vůbec ho nezajímalo, jak se asi cítím. Pak jsem potkal jednu dívku. Na první pohled jsem do ní zamiloval. Šel jsem za ním a chtěl ho poprosit, ať mi ji nechá. Ale on se mi jen vysmál a vytkl mi, že i on si čas od času zaslouží být šťastný. Už jsem se prostě neudržel a jednu mu vlepil. Hned mi to oplatil a začali jsme se prát."

Zadíval se do okna. Bylo mi jasné, že se mu to teď všechno vybavuje v paměti. Natáhla jsem ruku a chytla ho za tu jeho. Nic nenamítal a pokračoval.

,,Praštil jsem ho tak blbě, že narazil do ledničky a ta se na něj svalila. Řval bolestí, ale já ho nevnímal a odešel jsem." V očích se mu objevily slzy. Stékaly mu po tvářích jedná za druhou. ,,Tinus skončil v nemocnici. Když jsem ho viděl napojeného na těch přístrojích, nechápal jsem, kde se ve mně ten netvor vzal. Doktoři to neviděli nějak extra nadějně. Chodil jsem za ním každý den. Mluvil jsem s ním, i když mě neslyšel. Pak jsem si uvědomil, že takhle dál žít nemůžu. Chtěl jsem skočit z mostu, podřezat si žíly, cokoliv, jen abych nebyl přítěží pro všechny ostatní. Ale nedokázal jsem to. Místo toho jsem odjel a rozhodl se začít nový život. Plný alkoholu, kouření a sexu."

,,Proto si nechtěl nikdy vážný vztah," vydechla jsem, ,,bojíš se, že by ti ji zase někdo přebral, jako tenkrát tvůj bratr."

Přikývl. ,,Nikdy si neodpustím to, co jsem mu udělal. Ani nevím, jestli to přežil. Ale vědět to nechci. Nedokázal bych žít s pocitem, že jsem zabil vlastního bratra. Tak si aspoň můžu myslet, že je v pořádku a žije takový život, jaký si vždycky přál."

Přisedla jsem si blíž a setřela mu z tváře slzy. Je mi ho tak líto. Veškeré jeho aktuální chování spočívá v minulosti. Lituje toho a to je hlavní.

,,Jsem ráda, že ses mi svěřil," pohladila jsem ho podél tepny na krku.

,,Omluvíš mě prosím na chvíli?" Usmál se a odešel.

Seděla jsem na gauči a prohlížela si fotku jeho bratra. Marcus začal pít, protože si myslel, že se tak zbaví starostí. No, asi si to špatně naplánoval.

Když se už delší dobu nevracel, vstala jsem a šla se po něm podívat. Našla jsem ho v kuchyni, jak do sebe rve celou flašku kořalky.

,,Nech toho," chtěla jsem mu to vzít. ,,Tímhle nic nevyřešíš."

,,Přestaň!" odstrčil mě. ,,Je to můj život!"

,,Ale já nedovolím, aby sis ho takhle ničil!" Přišla jsem k němu zpátky a lahvi mu doslova vyrvala z ruky.

,,Krávo!" Zařval a vlepil mi facku. Příšerně to zabolelo. Měla jsem štěstí, že jsem stála u kuchyňské linky, jinak bych se svalila na zem. Dopadla jsem na stůl, při čemž jsem rozbila pár skleniček. Chytla jsem se za bolavé místo na tváři a do očí mi vstoupily slzy. Zhluboka jsem oddechovala a po chvilce se odhodlala podívat na Marcuse. Zase jsem z něho měla strach.

,,Thee," vydechl se zděšením v očích. Chtěl přistoupit blíž, ale já jsem o krok couvla.

,,Thee," zopakoval a zkousl si spodní ret. V očích se mu opět zaleskly slzy. Nechtěla jsem tam zůstat. Bála jsem se ho. Rychle jsem hmátla po svojí tašce a vyběhla z jeho domu.

,,Thee!" Volal za mnou, ale já ho neposlouchala. ,,Thee! Vrať se! Prosím! Je mi to líto! Thee!"

~💙Love you & pineapples💙~