Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

4💕

,,Jdeš se mnou dneska do fitka?" Zeptala se mě Cleo po škole.

,,Mohla bych," usmála jsem se a zavřela skříňku. ,, Jen si domů skočím pro oblečení a přijdu za tebou."

Doma jsem odhodila aktovku do kouta a hrábla po sportovní tašce.

,,Jdu do fitka, přijdu na večeři," oznámila jsem ještě rodičům, než jsem za sebou zabouchla domovní dveře. Strčila jsem si do uší sluchátka a zamířila volným krokem k místnímu sportovnímu centru. Po chvíli jsem se rozhodla to vzít zkratkou přes park. Zrovna jsem procházela nejodlehlejší částí, když mi někdo vstoupil do cesty tak rychle, že jsem narazila do jeho svalnaté hrudi.

Neudržela jsem rovnováhu a svalila se na zem, při čemž mi z ruky vypadla taška a někam se odkutálela. Otřepala jsem se a vrátila se zpátky na nohy. Zahleděla jsem se na toho človíčka, který mi zkřížil cestu a znovu se mi začala podlamovat kolena a naskočila mi husí kůže.

,,P-promiň, j-j-já nechtěla," zakoktala jsem a chtěla od toho hnědookého blonďáka co nejrychleji odejít. Nechci, aby se znovu opakovalo to, co před týdnem ve škole.

Jen se zasmál. Bože, ten je doslova na mol. Musel toho vypít nejméně tři flašky.

,,Proč bys taky chtěla do mě vrážet, co?" Utrousil a přistoupil blíž. Z jeho dechu se mi chtělo zvracet, ale zahnala jsem ten pocit a pokusila se ho obejít. Ale silně mě chytil za zápěstí, až jsem zasténala. Jen se posměšně uchechtl.

,,Copak, bolí?" Zahrál ustaraný výraz, ale hned na to se hrubě zasmál.

Otočil mě a táhl někam do křoví. Byla tam vysoká kamenná zídka, na kterou mě násilně přitlačil a bolestně mi sevřel i zápěstí druhé ruky.

,,Au, nech toho," zaprosila jsem. No, bylo mi to houby platné.

Přisál se mi na krk  a začal se o mě otírat všemi možnými způsoby. Bože, bylo to tak nechutné. Stále mě tlačil zády na zídku a doslova drtil mé zápěstí, čímž mi znemožňoval únik. Bylo mi jasné, co teď bude následovat. Jen ta představa se mi jevila příšerně.

Pak na chvíli odtáhl hlavu od mého krku a zadíval se mi do obličeje. Radši jsem před jeho pohledem uhla očima a zadívala se jinam. Sevření okolo mého pravého zápěstí povolilo a já na svojí tváři ​pocítila jeho dotyk. Něžně mi bříšky prstů přejel po líčku a zastavil se dole u brady. Zachvěla jsem se. Ale ne nechutí, spíše tím, jaký pocit ve mě jeho dotyk vyvolal.

Využila jsem chvíle jeho nepozornosti a volnou rukou mu vlepila dost bolestivou facku. Překvapilo ho to a pak už nebylo moc těžké ho kopnout do jeho, teď už poměrně tvrdého, rozkroku. Svalil se na zem a já byla volná.

Utíkala jsem co nejrychleji jsem mohla. Bála jsem se, že poběží za mnou, ale tak se naštěstí nestalo. Vběhla jsem do rušné části parku a sedla si na lavičku u přeplněného dětského hřiště. Tady si na mě snad nedovolí když je tu tolik lidí.

Chvíli jsem čekala a když se nic nedělo, konečně jsem si mohla oddychnout. Zadívala jsem se na své ruce. Obodvojí zápěstí hrálo zajímavými barvami. No, to doma bude těžké nějak zamluvit.

Přemýšlela jsem nad tím, co se teď stalo. Zítra si mě ve škole pořádně podá a nebo hůř. Počká si na mě někde, kde nás nikdo neuvidí, zbije mě a pokusí se mě znovu znásilnit. A to už se mu klidně může povést. Dneska jsem měla jen štěstí. Příště už to tak být nemusí.

~💙Love pineapples 💙~
&
❤LOVE YOU❤