Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

29💕

,,Jejda, snad jsem vás v něčem nevyrušil," zadíval se na nás Tinus omluvným tónem.

Marcus si jen odfrkl a já zavrtěla hlavou. ,,V pohodě," usmála jsem se a převzala si od něj tašky s nákupem. Donesla jsem je do kuchyně a začala věci vybalovat. Po chvilce se mi kolem pasu obmotaly silné ruce a strhly mě dolů. Dopadla jsem na Marcusův klín. Hned se přesunul k mému krku a začal mi ho něžně obsypával polibky. Tělem mi při tom momentě projížděly elektrické vlnky a rozváděly mi tak teplo do žil. Jeho horké rty se pohybovaly po mojí pokožce a zajišťovaly mi tak pocit bezpečí a nedotknutelnosti.

,,Nepošlem Tinuse někam?" Zašeptal mi do kůže a lehce mi ji zkousl.

,,Macu," povzdechla jsem si a vstala. ,,Uvařím večeři," pokusila jsem se zamluvit svoje jednání. Klidně bych do toho i šla. Ale nevím. Mám zvláštní pocit. No, on to není pocit. Spíše předtucha. Že by se to asi teď moc nehodilo. Já nevím.

,,A copak bude dobrého," usmál se. Jsem ráda, že mám tak chápavého přítele. Vlastně bych ho nevyměnila za nic na světě.

,,Co by sis dal?" Otevřela jsem lednici a dala mu možnost prohlédnout si její obsah. Chvíli do ní jen tak "čuměl" a nakonec se obrátil zpátky na mě.

,,Nevím," řekl po chvilce váhání, ,,překvap mě."

No, proč ne. Vyhnala jsem ho z kuchyně co nejrychleji to šlo a chopila se vaření. Při tom jsem sem tam poslouchala, jak kluci v obýváku komentují právě běžící fotbalový zápas.

,,Večeře," vešla jsem za nimi a měla v plánu Maca odvést k připravenému stolu.

,,Počkej ještě chvilku," zastavil mě. ,,Za nedlouho končí poločas."

Jen jsem protočila panenkami. ,,Tak víte co? Běžte si jíst, kdy bude chtít."

Sama jsem si sedla ke stolu a všechnu svoji večeři snědla. Kluci furt čuměli na televizi, tak jsem se rozhodla toho využít a jít se osprchovat. Když jsem se pak vrátila zpátky do jídelny, špinavé talíře už ležely prázdné na stole. Jen jsem si povzdechla a strčila je do myčky. Pak jsem umyla nějaké to nádobí po večeři a vydala se opět podívat na ty dva.

Seděli v obýváku a o něčem se bavili. Když mě Marcus spatřil, poklepal si na klín, čímž mi naznačil, abych se na něm uvelebila. Na stole měli otevřené chipsy, tak jsem si nabrala hrstku a spokojeně je chroupala. Kluci se mezitím spolu o něčem bavili, ale moc jsem je neposlouchala. Položila jsem si hlavu na Macovo rameno a přivřela oči. Najednou na mě padla obrovská únava. Poslední, co jsem pocítila, bylo, jak mi Marcus zaćal rukou prohrabovat mokré vlasy.

*

,,Princezno," zašeptal mi do ucha a lehce mi přejel ukazováčkem po nose. ,,Nechci tě budit, ale asi bychom si měli jít lehnout do postele.

Nejprve jsem mu chtěla vytknout, proč mě tam jen prostě nedonese v náručí. No, naštěstí jsem si vše uvědomila dřív, než jsem něco řekla. Jen jsem rozespale přikývla a odbrzdila mu vozík. Tinus už si šel zřejmě lehnout. No, jestli to tu bude pokaždé vypadat tak, jak dneska, budu po pár měsících zralá leda tak na cvokhaus.

Vytáhla jsem Maca po schodech až do jeho pokoje. Pomohla jsem mu dostat se na postel a přešla ke skříni, abych mu mohla vyhrabat něco na spaní.

Následně jsem přešla zpátky k němu a sundala mu kalhoty, místo kterých jsem natáhla volné šortky. Chtěla jsem mu dát i volnější tričko, ale jen zavrtěl hlavou a to, co měl doposud si sundal. Pak si mě za ruku přitáhl blíž a políbil.

,,Počkej," odtáhla jsem se po chvilce a sedla si k nohám postele. Nehodlám hned na začátku zanedbat pokyny léčby.

Lehce jsem se dotkla jeho chodidel a zadívala se mu do očí. Zavrtěl hlavou. Zkusila jsem postupně zmáčknout všechny jeho prsty na nohou, při každém jsem se dočkala jen nesouhlasu. Ale co bych taky čekala, že? Vždyť léčba je teprve úplně na začátku.

Celé to spočívá vlastně jen v pravidelném cvičení s končetinami. Doktor nám vysvětloval, že při tom může dojít k uvolnění uzlového nervu, který ochrnulost vyvolal.

Postupně jsem Macovi promasírovala všechny části nohou, přesně tak, jak mi to v nemocnici ukazovali. Pak jsem si lehla vedle něj a hlavu si položila na jeho holou hruď. Přehodil mi ruku přes rameno a jemně mě začal hladit.

,,Dobrou noc princezno," zašeptal mi do ucha. Pod jeho horkým dechem jsem se celá zachvěla. Nepochopím, co všechno se mnou tenhle kluk dokáže dělat. Natáhla jsem se a přehodila přes nás peřinu. Marcus mi ještě zanechal ve vlasech polibek. Poté jsem se propadla do říše snů.

Marcus

Vycítil jsem, že už zřejmě usnula. Její pravidelné oddechování tomu nasvědčovalo. Ještě jednou jsem se sklonil k jejímu uchu a políbil ho.

Nechápu to. Nechápu nic. Dokázala mi odpustit. Sice jsem kvůli tomu musel skočit pod vlak, ale odpustila mi a to je pro mě hlavní. Nedokázal bych si představit život bez ní. Ona je moje štěstí, moje naděje, moje princezna a doufám, že se stane i mou královnou.

Jediné, co se mi na tom všem nelíbí je to hnusné sedadlo se čtyřmi koly. Nechci ji omezovat. I když ona tomu stále věří, já už se smířil s tím, že se na nohy už nepostavím. Necítím jediný dotek. Ani ten její. A to už je hodně špatný.

Bolí mě ta naděje, kterou vidím v jejích očích. Je tak pravá a hluboká. Ale až si konečně uvědomí, že to nemá smysl...

Její horký dech dopadal na mou hruď. Odhrnul jsem ji pár ještě vlhkých vlasů z obličeje a chvíli si ji jen tak prohlížel. Je to takový můj andílek, princezna, zlatíčko. Prostě všechno, na čem mi kdy v životě záleželo.

~💙 Love pineapples 💙~
Já nemůžu chodit😭 17 km jsem dneska ušla a pěkně jsem si při tom natáhla svaly😑 no, tohle je hodně špatný😕
OK, tak dneska kapitolka zase tak nějak o ničem...ale co, i takové musí být❤💕
Moc děkuji za vaše ⭐ a dokonalé 💬 a vlastně všechen váš čas, kdy si tuhle náhodnou skomoleninu slov přečtete❣💖
💘LOVE YOU💘