Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

34💕

Nepohodlně jsem seděla v ambulanci a čekala na doktorku. Dali mi nějaké prášky proti bolesti, tak to není zas až tak hrozné.

,,Tak jsem tady," vešla lékařka dovnitř a v ruce držela nějaké papíry. Dívala se poměrně vážným pohledem. Bože, co se mnou zas je. A zrovna teď, když Marcus potřebuje podporu. Jestli to je nádor nebo... Ne, takhle myslet nemůžu. Jen bych si tím přitížila.

,,Dobrá tedy," posadila se doktorka na židli a otočila se ke mně. Zkousla jsem si spodní ret. K mé úlevě se jen usmála.

,,Nemusíte se bát, není to nic, co by vám ohrožovalo zdraví," usmála se. Hluboce jsem si oddechla. Aspoň, že tak. Pak mi ale do hlavy vstoupila další otázka.

,,N-no a c-co to teda je?" Doufám, že jsem jen něco fakt špatného snědla.

,,Poslyšte," nadechla se doktorka a otočila se zpátky ke svému stolu. ,,Mám tu vaši kartu. A záznam, že jste zde před necelým rokem podstoupila interupci."

Němě jsem přikývla. Že by nějaké problémy po špatně povedeném zákroku? Ale to je blbost. Po tak dlouhé době. Sakra, vždyť to je něco přes osm měsíců. To by se už snad projevilo dřív, ne?

,,Smím se zeptat, jaký jste k tomu měla důvod?" Obrátila se konečně na mě. Přemýšlela jsem, jak jí to co nejrychleji vysvětlit. Nechci se o tom moc bavit. Tohle téma ve mně vždycky vyvolá bolestivé vzpomínky a pocity.

,,Já," protáhla jsem první slovo. ,,Prostě jsem jednala povrchně. Nerozmyslela jsem si to. Ani jsem se o tom nepobavila se svým přítelem. A to jsem měla. On to malé opravdu chtěl. Ale já jsem prostě byla hrozně velká kráva a nechala si to hned vzít. Hrozně toho lituji. Budu si to vyčítat do konce života."

Při každé mojí větě lehce přikyvovala hlavou. ,,Promiňte, je mi jasné, že je to pro vás bolestivé téma, ale já se musela zeptat."

,,V pořádku," přikývla jsem. Ale neměla jsem daleko k slzám. Všechno se mi to teď vybavilo. To, jak jsem tu před osmi měsíci ležela na stole a čekala, až ze mě vytáhnou ten malý život. Pak to, jak mě Mac prosil, abych to nedělala, ale bylo už příliš pozdě. Bohužel. Minulost nelze vrátit, lze ji pouze litovat. A mě teď nic jiného nezbývá.

,,Chápu to správně, že další dítě by jste již pryč nedala?" Podala mi žena kapesník a já s vděkem přijala. Hned na to jsem zavrtěla hlavou.

,,Ne, už nikdy," odpověděla jsem ji a otřela si kapesníčkem oči.

,,Pak vám gratuluji," usmála se a podala mi černobílý snímek. Nechápala jsem, o co se teď konkrétně jedná. Asi jsem docela dost mimo, co? Věnovala jsem jí nechápavý pohled. Jen se usmála a ukázala prstem světlé místo na ultrazvuku.

,,Tohle, to je srdíčko."

No, to moje se málem zastavilo. Vyjeveně jsem na to hleděla. Po pár sekundách mi to všechno došlo a na tváři se mi vykouzlil úsměv. Tenhle byl plný štěstí. Bože, to ne ne. Že by? Já se tu snad před ní rozbrečím. Ne snad, ale určitě. Přikryla jsem si dlaní ústa a moje slzy se vydaly na výlet. Cítila jsem neskutečné štěstí. Ten malinký človíček, kterého jsem dala pryč se vrátil. Vrátil se. A teď tu se mnou a Macem zůstane už napořád.

,,Bože, to je úžasné," zvedla jsem pohled a s tím nejupřímnějším úsměvem jsem se zadíval na lékařku.

,,Ano," usmála se a přejela prstem na další světlé místo. ,,A tohle je druhé srdíčko."

~💙 Love pineapples 💙~
Tak ok no...přemluvili jste mě ještě k jedné kapitole...takové kratší, ale myslím, že to je přesně to, co jste chtěli, no ne snad???😂✌
Jop, všichni jste uhodli, že je těhotná...ale tak nikdo z vás netypoval toto, co???😏 To jsem vás zas dostala😁
OK, tak ne...😂...už mlčím...
💘Love you the most in the world💘