Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

11💕

,,Zase vedle," zaklela jsem, když se kulečníková koule ani tentokrát nedostala do díry.

,,Jen do toho zbytečně moc šťoucháš," zasmál se Marcus a přešel ke mně. ,,Počkej, pomůžu ti."

Následně se mi přitiskl na záda a chytl mi správně ruce. Otírali jsme se o sebe boky a mě v těch místech začala nehorázně pálet pokožka. Úžasný nápad si zrovna dneska vzít džíny s nízkým pasem a crop top.

Zachvěla jsem se a všude po těle mi naskočila husina. Už zase je to tady. Ten pocit, kdykoliv je takhle blízko.

,,Klid, uvolni se," zašeptal mi přímo do ucha a letmo po něm přejel rty. Všechny svaly v těle se mi naply a srdce začalo zběsile bušit. Hned si toho všiml. Následmě jsem pocítila, jak se usmál. Ještě jednou se svými měkkými rtíky dotkl mého ucha a pak se vrátil znovu ke kulečníku.

Začal mi něco vysvětlovat, ale upřímně? Vůbec jsem ho nevnímala. Spíš jsem přemýšlela nad tím, co všechno ve mně dokáže tenhle kluk vyvolat. Není jako ostatní. V jeho přítomnosti se cítím jinak. Ale nádherně jinak.

,,A teď už do toho jen lehce šťouchni," vyzval mě a odstoupil. Střepla mnou zima. Dodával mi teplo, které se vytratilo hned, co se ode mě odlepil.

Učinila jsem tak, jak mi poradil a tentokrát se koule do díry dostala hned.

*

,,Sestřičko," nakoukl do pokoje Oscar. ,,Měli bychom si promluvit."

Pokynula jsem mu, ať jde dál a posadí se na postel. Sama jsem seděla na židli od stolu a natočila se, abych na něj viděla.

,,Moc se mi nelíbí, že teď nějak často nejsi doma. A když už přijdeš, přicházíš pozdě večer," měřil si mě pohledem a čekal, co mu na to řeknu. Jen jsem pokrčila rameny.

,,I já mám svůj život. Ale můžu tě ujistit, že po barech nechodím a u tyče taky netancuju."

,,Tohle jsem nemyslel," zavrtěl hlavou. ,,Chci vědět u koho pořád si."

Neuvědomila jsem si, kolik času poslední dobou trávím s Marcusem. Ale on se změnil a je hrozně milý. A to nebude všechno, co mě k němu stále táhne.

,,Je to nějaký kluk?" Zeptal se bratr, když jsem už delší dobu neodpovídala. Lehce jsem přikývla.

,,K-kamarád," vykoktala jsem.

Kamarád? Vážně? Ano, jsme jen kamarádi, ale ty jeho měkké polibky na krk, líce, uši...Ty tomu moc za pravdu nedávají.

,,Kamarádi? A nechtěl tě náhodou před měsícem zmlátit?" Zarazil mě. Opravdu znám Maca už tak dlouho? A pak mi došel význam jeho otázky.

,,Jak víš, kdo to je?" Zhrozila jsem se, že se teď sebere a pěkně si Marcuse podá.

,,Jednou jsem tě viděl u něj na zahradě, když jsem projížděl kolem," pokrčil rameny. ,,Theo, nechci se ti míchat do života. Ale přeci jen. Nemyslíš si, že je to trochu divný, že se někdo jen tak změní z opiláka na normálního člověka?"

,,Neznáš ho," zavrtěla jsem hlavou. ,,Opravdu se změnil. Ano, sem tam si zapálí cigaretu, dá si skleničku, ale vždyť tohle děláš i ty."

Povzdechl si. ,,No, jak myslíš. Jen si prosím tě dávej pozor. Nikdy nevíš, co se zrovna může stát a on začne znovu chlastat ve velkém."

Vstal a odešel. Chvíli jsem mlčky přemýšlela o tom, co mi řekl. Nevěřím mu ani slovo. Marcus se opravdu změnil. Cítím to. Možná v něm někde ten starý bad boy zakopaný je, ale je hluboko a on ho má určitě pod kontrolou.

~💙Love you & pineapples 💙~