Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

10💕

Ležela jsem u sebe v posteli a koukala do stropu, v ruce svírajíc Marcusovo telefonní číslo. Stále jsem přemýšlela nad tím, co mělo znamenat to jeho včerejší chování. Ale jedno je jisté. Něco ve mně tím dotekem jeho rtů probudil. Něco, co hodně dlouho spalo. Je to pro mě úplně nový pocit. Nikdy jsem přítomnost žádného kluka neprožíval tak, jako tu jeho.

Podívala jsem se na hodiny a protočila očima. Vstala jsem a vydala se ke skříni. Pondělí. Jak já tenhle den nenávidím. Ale co. Jestli chci mít budoucnost, měla bych do školy pravidelně docházet.

Hodila jsem na sebe roztrhané džíny, delší bílý crop top a béžovou mikinu. Vlasy jsem si svázala do drdolu. Vzhledem k tomu, že jsem si je včera večer zapomněla samým přemýšlením o Marcusovi umýt, je naprosto vyloučeno, abych si je nechala rozpuštěné.

*

,,Tak ty prý přes noc nejsi doma," rýpla do mě Cleo, když se posadila do lavice. ,,Hmm, kterýpak chlapec tě uspokojil?"

,,Nech si toho," odstrčila jsem ji se smíchem na její půlku lavice a dál se věnovala svému mobilu. Po chvíli jsem zvedla pohled. Nevím, jak je to možné, ale vycítila jsem ho. Hned jak vešel do třídy, poznala jsem to.

Hned vyhledal můj pohled a usmál se na mě. Opětovala jsem mu to a v místě, kde se mě včera dotkl rty mi zamravenčilo.

,,Hej, tak teď nevím," ozvala se vedle mě Cleo, ,,buď jsem něco fetovala já nebo on. Typovala bych to na to druhý. On se na tebe fakt usmívá?"

Pokrčila jsem rameny. ,,Každý se může změnit."

*

Hned po škole jsem se vydala k Marcusovi domů. Zazvonila jsem a čekala, jestli otevře. Sice vím, kde je náhradní klíč, ale nechci zažít nějaký podobný incident jako včera.

Neotvíral tak jsem si jen povzdechla a otočila se k odchodu. Někdo za mnou ale stál a já narazila do jeho hrudi.

,,Copak princezno? Promiňte, že jsem takový, ale myslím, že jste zabloudila. V tomhle domě bydlí největší magor z okolí," usmál se na mě. V rukou měl tašky s jídlem. Páni, on byl nakupovat.

,,Tak zaprvý, nejsem princezna," uculila jsem se. ,,A za druhý, právě za tímhle magorem mířím."

,,Tak to je mi potěšením pozvat vás dál," pokýval hlavou a já mu pomohla vzít pár tašek dovnitř.

,,Páni, ty dneska budeš mít bohatou večeři," pronesla jsem, když jsme vybalovali veškeré jídlo z tašek a ukládali ho do lednice.

,,Když si tady, tak určitě," ušklíbl se a podal mi klobásu. Chtěla jsem si ji od něho vzít a uklidit ji. Ale při tom předání se o sebe otřely naše prsty a mnou zase projel ten elektrizující pocit. Zadívala jsem se mu do očí a opět se do nich vpila. Tolik jisker v obyčejných dvou kukadlech.

,,N-no, m-můžeme si u-uvařit něco s-s-spolu," zakoktala jsem, konečně odtrhla zrak a klobásu schovala. Následně jsem ledničku zavřela a otočila se zpátky na něj.

,,To by bylo super," koutky úst se mu zvedly do širokého úsměvu. Zase je tak roztomilý, až mi z toho jde hlava kolem.

,,Jo," řekl po tom, co mezi námi panovalo kratší ticho. ,,Pomohla bys mi s něčím?"

,,Jasně," pokrčila jsem rameny, ,,pro tebe všechno."

Usmál se a někam odešel. Ale hned za pár minut se vrátil s taškou v ruce, kterou následně položil na kuchyňský stůl vedle dřezu. Nahlédla jsem dovnitř. Jen samé flašky s alkoholem. Kořalky, slivovice, wisky a sem tam i nějaká sklínka piva.

,,Potřeboval bych to všechno vylít," vysvětlil, když jsem se na něj nechápavě zadívala. Následně vzal první láhev, otevřel ji a hned převrátil dnem vzhůru. Celý obsah začal odtékat do odpadního kanálu.

,,No," usmála jsem se a vzala do ruky další láhev, ,,dobrý začátek."

,,Ale to jen díky tobě," opět se usmál a pokračoval ve vylévání.

*

,,Dáváš tam toho pepře moc," snažila jsem se mu vytrhnout pepřenku z rukou, ale on se jen smál.

,,Tak aspoň bude hodně pikantní," vyhnul se mi. Ale tak blbě, že jsem omylem zakopla o jeho nohu a letěla přímo proti zdi. Už jsem se připravovala na náraz, ale naštěstí mě Mac stihl zachytit. Otočil si mě tak, že jsem se nohama opírala o zem, ale jinak jsem celá ležela v jeho náruči a on se nade mnou nakláněl.

Přiblížil se a naše nosy se dotkly. Celá jsem se nad tím pocitem zachvěla. Opět jsem pocítila to teplo, jako včera. Proplouvalo mým tělem jako když se loďka houpe na vlnách.

,,Marcusi," zašeptala jsem, ale on mě zastavil.

,,Pšššt. Neruš tuhle krásnou chvilku," stále se mi díval do očí. Lehce jsem se usmála a vychutnávala si to. Pak se na mě přitiskl ještě víc. Dokonce bych řekla, že mě chtěl i políbit. Už jsem pomalu přivítala oči, když se domem roznesl hlas zvonku.

,,Sakra," zaklel Marcus a pustil mě. Přešel do haly a já šla pomalu za ním.

,,Nazdar Macu!" Usmál se na něj nějakej bruneťák, když otevřel dveře. ,,Tak jsem tady. Chtěli jsme přece dneska..."

Zarazil se, když mě spatřil. ,,Jejda, sorry. Netušil jsem, že tu budeš mít dneska kočandu."

,,Moje chyba," zavrtěl hlavou Marcus, ,,zapomněl jsem, že jsme se dneska domluvili."

,,Však já už stejně půjdu," pokrčila jsem rameny a zaběhla si do kuchyně pro tašku. Když jsem se k nim vrácela, povídali si. Zastavila jsem za rohem a chvilku je poslouchala.

,,Kámo, to je kočka. Nezapomeň mi na ní potom sehnat číslo, jak si s ní užiješ," pískl.

,,Na ní ani nesáhneš, rozumíš!?" Zahrozil mu Mac.

,,Klid," ospravedlňovat se ten druhý, ale to už jsem přišla až k nim a oba se na mě otočili. Marcus přistoupil blíž.

,,Nemušíš chodit," zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Zase jsem se zachvěla.

,,V pohodě, stejně mě už doma budou čekat," pokrčila jsem rameny.

,,A co naše večeře?" Zašeptal tak, aby ho ten hnědovlasák neslyšel.

,,Však jsou i jiné dny," mrkla jsem a lehce ho políbila na tvář. ,,Mějte se."

~💙Love you & pineapples💙~