Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔

20💕

,,Už zase?" nechápala mamka můj zdravotní stav, když jsem už třetí den celý můj oběd zanechala v záchodové míse.

,,Theo, tohle se mi nelíbí," sáhla mi na čelo, aby zjistila moji teplotu. ,,A dost. Jedem do nemocnice. Jestli to takhle půjde dál, ztratíš všechny potřebné látky."

,,Ne mami, to je dobrý. Je to prostě jen nevolnost. Neboj, nejsem anorektička."

Nevěřícně si mě měřila pohledem. Nakonec zavrtěla hlavou a naznačila mi, ať počkám. Někam odběhla a vrátila se s krabičkou obsahující několik dlouhých papírku.

,,To snad nemyslíš vážně," ironicky jsem se zasmála, ale ona se tvářila smrtelně vážně. Jeden papírek vytáhla a doslova mi ho vnutila. Jen jsem protočila panenkami.

,,Theo, jen chci, abys věděla, že kdyby ten test byl pozitivní, nikdo z nás se na tebe nebude zlobit. Naopak, budu moc ráda, že se už konečně stanu babičkou. Kdybych měla čekat na Oscara, asi bych se nedočkala."

,,Díky mami," usmála jsem se a objala ji. Je výhoda, že vaše matka je totální blázen do dětí. Není jako jiní rodiče, kteří vás seřvou a vyhodí z domu, ať si to řešíte sami, že je to váš problém. Ne. Ti moji mě s radostí podpoří a pomůžou mi.

Marcus

S nákupním vozíkem jsem projížděl uličkami supermarketu a hledal jogurty. Stejně jsem moc nevnímal, kudy vlastně procházím. Myslel jsem na Thee. Včera jsem za ní zašel. Vypadala jak tělo bez duše. Byla bílá jak stěna. Když jsem ji políbil, sice se jí do tváře trochu barvy vrátilo, ale stále vypadala příšerně.

,,AU," ozval se výkřik. Až teď jsem si uvědomil, že jsem musel do někoho vjet.

,,Omlouvám se," sklonil jsem se k nějaké blondýně a pomohl jí zpátky na nohy.

,,Nic se neděje," vstala a oprášila si šaty. ,,Jsem Taralie."

Podala mi ruku. ,,Marcus," osobně bych se asi s někým, kdo do mě vrazí neseznamoval, ale co.

,,Hledáš něco," naklonila se a prohlédla si obsah mého nákupního koše.

,,No, jo," pokrčil jsem rameny, ,,jogurty."

,,Tak to jsi trošku na jiné straně," zasmála se a otočila mi vozík. ,,Pojď, ukážu ti, kde je najdeš."

*

,,Máš super bejvák," hodila se na gauč a vyložila si nohy na stůl. Jak jsem se mohl nechat přemluvit, aby mi pomohla s taškami a pak se vetřela až ke mně domů?

,,Bydlíš tu sám?" Podívala se na mě. Upřímně? Netuším, proč jsem ji už dávno nevyhodil. Je tak hnusně vlezlá.

,,Skoro," odsekl jsem a donesl tašky do kuchyně. Položil jsem je na linku a vrátil jsem se zpátky do obýváku. Zarazil jsem se, když jsem spatřil, jak se ta blondska za tak krátkou dobu stihla upravit. Vlasy, které měla původně v drdolu ji teď spadaly podél ramen. Mikina, kterou ještě před chvílí měla na sobě ležela pod gaučem. No a nejhorší bylo to, jak se snažila co nejvíce "vyšpulit" prsa.

,,Promiň, ale mám přítelkyni," odvrátil jsem od ní pohled.

,,Co?" Bože, ta by byla fakt dobrá herečka. ,,Ne, to jsem vážně nechtěla. Nemělo to vypadat tak, jak to vypadá. Bože, teď si o mě budeš myslet, že jsem nějaká štětka."

,,Ne, to ne," sám nevím, co mě to napadlo říct.

,,No, nenapijeme se?" Navrhla a vytáhla láhev vodky. Kde ji k sakru vzala?

,,Nepiju tvrdý alkohol," zavrtěl jsem hlavou.

,,Ale notak, jednou za čas," zatřásla s ní a já protočil očima. No, snad když se jednou napiju, přesvědčím ji, aby vypadla.

*

,,Chápeš to? Mi prostě jen tak po roce řekne, že má rodinu a se mnou to byl jen takový úlet," drásalo mi to uši, jak řvala. No, ale co. Měla v sobě několik skleniček. Bohužel, stejně jako já.

,,To byl debil," škytl jsem, ,,já bych ti tohle nikdy neudělal."

Oba jsme se zasmáli. Takovým tím opileckým smíchem, znáte to. Zase jsem byl v tom. Stačila jedna jediná sklenička, abych následujících patnáct minut nemohl přestat.

Než jsem se nadál, ucítil jsem její rty na mých. Sám od sebe jsem začal spolupracovat.

Thea

,,To není možné," vypískla jsem, když jsem na papírku spatřila dvě čárky. Na nic jsem nečekala a hmátla po mikině. S úsměvem na rtech jsem se rozběhla směrem k Marcusovu domu. V tu chvíli jsem byla příšerně ráda. Sice mi to nadšení překrývala skutečnost, že Mac to malé nebude chtít, na tohle téma jsme spolu ještě nemluvili, ale i tak jsem se příšerně těšila, až mu to řeknu.

Doběhla jsem a před vchodovými dveřmi se na chvilku zastavila, abych se mohla vydýchat. Následně jsem si vytáhla klíče, které mi Mac od jeho domu dal se slovy, že můžu přijít kdykoliv. A přesně dnes je kdykoliv.

Strčila jsem je do zámku a vešla dovnitř. Sundala jsem si boty a stále s úsměvem jsem vešla do obýváku. Ten mi ale hned ztuhl, když se mi naskytl pohled na dva hladově se líbající lidi.

,,Macu," vydechla jsem a měla co dělat, abych se udržela na nohou.

~💙 Love pineapples 💙~
No...zápletka je tady...rozhodla jsem se to nijak dál neprotahovat, protože (ehmm, teď jak to vysvětlit😐) to něco, co bude po tomhle, bude docela hodně rozsáhlé a bude obsahovat trošku více kapitol...(ano😂můj dokonalý způsob vyjadřování)...
Jinak, kdyby jste měli zájem, následující kapitolu mám už celkem dlouho předepsanou, tak vám ji ještě dneska večer můžu vydat😉😁 záleží jen na vás💘
❤Love you❤