28💕

2.7K 193 56
                                    

A few weeks later:

,,Počkej," zastavil Tinus Marcuse, který se
snažil sám vylézt z auta. ,,Macu neblbni."

Podepřel ho a já mezitím přivezla k autu vozík. S Tinusovou pomocí jsem na něj Maca dostala. Trochu se vzpíral, ale bohužel. Aspoň ho konečně propustili. Je pravda, že jsem u něj byla pořád a ráda, ale z toho nemocničního pachu mi už začínalo být špatně. Když jsem zrovna nebyla u Maca, stěhovala jsem si svoje věci k němu domů. Nedá se říct, že by moji rodiče z toho byli nějak extra nadšení, ale respektují moje rozhodnutí.

Dotlačila jsem Maca do domu. Hmátla jsem po seznamu na nákup a vrazila ho Tinusovi do ruky. No, nějaké to jídlo by se hodilo. A vzhledem k doslova prázdné ledinici se nabídl,že zajede nakoupit. Když Tinus odešel, uvědomila jsem si, že jsme stále ještě nevyřešili, jak budeme Maca dostávat do pokoje. Je v prvním patře a vede k němu něco přes dvacet schodů.

,,Hmm, tohle bude těžké," řekla jsem si spíš sama pro sebe a prohlédla jsem si schody. Asi budeme muset koupit ten speciální "výtah". Otočila jsem vozík ke schodům větším kolem a zkusila ho nahoru vytáhnout.

,,Thee, nenamáhej se, ještě si něco uděláš," snažil se mě Marcus zastavit, ale teď, když nemůže chodit jsem holt vyšší já.

,,Ticho tu bude!" zavelela jsem a následně jsme oba propadli záchvatu smíchu.

,,No, velitel z tebe nebude," snažil se Marcus propadnout dech. Mezitím se mi, nějakým božím zázrakem, podařilo dostat ho až nahoru.

,,Ten asi ne, ale člověk s nadpřirozenými schopnostmi možná jo, ne?" zakřenila jsem se. Sklonila jsem se nad ním a on si hned přivlastnil moje rty.

,,Ne," odtrhl se po chvilce a strhl si mě k sobě na klín. ,,Ty jsi pouze moje princezna a navždy budeš."

,,A to se zas nelíbí mě," skřížila jsem ruce na prsou a nakvašeně zvedla hlavu. Měla jsem co dělat, abych nepropadla do dalšího záchvatu smíchu a zachovala vážnou tvář.

,,A pročpak?" uchopil mi bradu mezi palec a ukazováček a natočil mi hlavu tak, abych se mu dívala přímo do očí. Neodolala jsem a musela si ukrást jeho rty. Něžně s nimi pohyboval proti těm mým a rukou si lehce pohrával s mými vlasy.

,,Protože každá princezna sní o tom, že se jednou vdá a bude královnou," zašeptala jsem, ale neodtáhla se. Naše nosy se o sebe otíraly a já si přála, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

,,Pak se jí jednoho krásného dne určitě staneš," schoval mi pramen vlasů za ucho a věnoval mi krátký polibek. ,,A budeš mít tu nejlepší královskou svatbu, jakou před tebou ještě žádná neměla."

,,Ale bez prince to přece nejde," usmála jsem se.

,,Neboj, nějaký se vždycky najde," odhalil řadu svých bílých zubů.

,,A co když chci jen tebe?" Nepřetržitě jsem se mu dívala do očí. Lehce se na mě usmál a nahnul se k mému uchu.

,,Tak to ti nikdo nebude bránit," zašeptal a zkousl mi ušní lalůček. Potichu jsem si povzdechla a napojila se na jeho rty. Začali jsme se vášnivě líbat. Myslím, že by to zašlo i dál, kdyby se z přízemí neozvalo prásknutí dveří a Tinusův pozdrav.

,,Bože, tos mu ten seznam nemohla napsat delší?" Protočil očima Marcus a upravil si vlasy.

,,Neboj, bude ještě dost příležitostí," zasmála jsem se a vstala.

~💙 Love you & pineapples 💙~

Change Is Life [Marcus&Martinus CZ] ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat