Princi!!...Princezno?

Z holčičky muž

„Chytněte ten meč pořádně princi, takhle vás někdo sekne. Tak a teď. Roverso! Fendente! Tondo! Dritto! Fendente!" Nádvořím zněl hlas učitele šermu s doprovodem sekaní meče do dřevěné osoby.

Čas opravdu rychle letí. Pomyslel si král a prohrábnul si své černobílé vlasy. 

Díval se z oken hlavního sálu jak jeho 'syn' cvičí.

„Dritto! Princi, Drito! To není vnitřní sek, ale vnější!" Hluboký nakřaplý hlas poučujícího učitele zněl opravdu naléhavě.

„Vnější...vnitřní...není to opravdu jedno?"

„Vaše výsosti, až porazíte svého otce v meči, pak tehdy mě můžete poučovat. Znova. Roverso, fendente..."

Dokud byla dítě dalo se lehce skrývat, že je chlapec. O tomhle 'malém'tajemství věděli jen ti nejvěrohodnější a nejbližší královské rodině. V sázce bylo až příliš mnoho. 

Roky však nezastavíš. A to něco, čím ženy prosperují dalo znát. Její křivky se zvýrazňovali. 

Naštěstí starý Tempory přišel s dobrým a naprosto prostým nápadem. 

Vycpávky.

Vycpávky, všeho druhu ve veškerém oblečení, dopomáhaly a vyplňovaly to co ženě jako muži chybělo. 

Jediným problémem byli její jemně zakroucené havraní vlasy. Sice rádce radil, aby je zkrátili. Královna Karin však tohle odmítla. 

Aspoň jednu věc co by v ní zachovalo trochu dcery.

Nakonec se usoudilo do střední délky, která byla v módě u mužů. Ovšem pod podmínkou, že je bude nosit stáhnuté do culíku.

Tak totiž vypadala mužněji.

Časem se Daniel naučila prohloubit hlas, takže teď zněla jako mladík, kterému se ještě nesrovnaly hlasivky.

„Ahhh...Dejme si na chvilku přestávku," zaúpěla. Opřela se o meč a rukou si přejela po vousech. Nemohlo se taky zapomenout na falešné strnisko.

Její svaly ji nesmírně bolely, jak dlouho už tohle dělá? Snad hodiny.

„Princi Danieli, v bitvě taky není místo na odpočinek." 

„Tahle země nezažila válu už od dob mého pra-pra-pra-pra- aještějednou-pra dědečka."

Zdálo se, že ho touhle odpovědí trochu zaskočila.

„To-o sice ano. Ale na turnajích je to stejné. Budete bojovat o srdce své dámy a rozhodně ho s takovým přístupem nezískáte."

„Dámy." Ušklíbla se.

Ano flirtovala s děvčaty, když musela. Tak to totiž dělají i ostatní princové. Ale jen, když jí k tomu pobídli. Jinak neměla zájem. Ovšem šlechtické puťky si to vynaložili jinak. 

Nějaký čas se říkalo, že je to princ Stidlín.

To ji opravdu naštvalo. 

Začala se proto věnovat dívkám samovolně. Ovšem jen těm nejošklivějším, osamoceným nebo přestárlým. Těm kterých si nikdo nevšímal, či dělal legraci.

Tak se z ní stal princ s 'divným vkusem na ošklivky'. S tímto už dokázala žít.

Kolem nádvoří prošly dvě služebné. Zaculila se na ně a mrkla. Ty se okamžitě daly do chichotání a popoběhly si zbytek cesty.

Kdyby mohla být dívka určitě by se takhle přihlouple nechichotala. Pomyslela si.

Stal se z ní opravdu princ. Má krev. Pokýval hlavou Radolf. Měl z ní radost. 

S Dracmeadownským králem si již za těch několik let napsal. Vždy se však jednalo o žádost ze strany mocné říše o peníze na válku, potraviny pro vojsko. Nic s čím by Rosewall nemohl vyhovět a zase žít v klidu dál.

Se sirem Faleonem se stali dobrými přáteli. A i dnešní ráno, kdy nečekaně přijel, byl vlídně přijat.

„Mám pro vás skvělé zprávy Vaše Výsosti a nejedná se tentokrát o žádost." Začal posel hnedle ode dveří.

Dobrá zpráva by spíše byla, kdyby to byla žádost.

„Král Melichar, Vás a vašeho syna zve na svůj hrad. Aby se konečně viděl se svým spojencem, jenž mu tolikrát vypomohl, tváří tvář."

Radolfovi se málem zastavilo srdce. 

Otočil se od okna.

„Král Melichar, mě a mého syna zve na svůj hrad?" Zopakoval.

„Ano" Dostalo se mu okamžité odpovědi. „ Je samozřejmé, že se bude pořádat velká hostina a ples. Váš syn bude mít možnost poznat děti krále Melichara."

„N-n-nevím jestli je můj syn při-připravený na tak dlouhé cestování..." Hlas se Radolfovi zadrhával.

„Ale no tak, jen se na něho znovu podívejte. Králi Radolfe." Faleon si stoupl před okno vedle něho.

„Nedávno to bylo...devatenáct? Ano devatenáct let. Šermuje, loví, jezdí na koni, koketuje s děvčaty. Tohle už je muž. A taková dlouhá cesta, ho jen více zocelí."

„Ale stejně..." Hledal další výmluvy.

„Přijímáme pozvání." Oba dva muži se otočili za sladkým hlasem k hlavním dveřím a pokývli královně Karin.

„Myslím, že dva dny na přípravu postačí. Zatím si můžete u nás odpočinout." Usmála se na posla a natáhla ruky.

„Vaše slova jsou hodná ženy činu." Faleon se opět uklonil a něžně políbil královnin prsten.

Pak se ještě uklonil králi a odešel z místnosti.

Radolf se nevěřícně podíval na ženu. "Zbláznila ses! Víš jak je to riskantní."

„Kdybys odmítl pozvání, král Melichar by si to mohl vzít jako urážku a všechna tajemství by byla k ničemu."

„Ale co když na to přijdou."

„Nepřijdou, pokud jí budeš věřit. Už není dítě Radolfe. Ví jak se má chovat. Zachovej se jako otec a věř svému synovi. Starosti nech na matce."

Měla pravdu. 

Po dvou dnech vyjela skupina tří mužů a pár dvořanů na cestu do Dracmeadownu.