Princi!!...Princezno?

Hrdina

Je těžké běžet v nezvyklém oblečení, které svou těsností vám nedovoluje pořádně dýchat. A hlavně, když je to v táboře plného nepřátelských vojáků.

Daniel si však tohle vše uvědomila až o chvilku později.

Svým během na sebe strhla více pozornosti. Velké ruce po ní chňapaly a ona se jim jen tak tak vyhýbala. Do toho se přidalo kličkování mezi stany.

Panikařila a věděla to. Srdce jí chtělo vylétnout z hrudi, žaludek se jí svíral.

Všude byl křik, dupání nohou.

„Pryč. Musím pryč." Jediné co viděla, na co se dokázala zaměřit byl východ z tábora.

Něco s ní prudce hodilo.

Velké svalnaté prsty se jí obmotaly kolem předloktí.

Kousla.

Samotná Daniel byla překvapená svou reakcí. Ovšem přemýšlet nad tím nebyl čas.

„Mrcho!" Vykřikl muž a dívka mohla znovu běžet.

Než jí popadli tentokrát čtyři paže naráz.

„Néééé!" Vykřikla.

Začal boj o život. Sice při cestě sem několikrát o život bojovala, tohle však bylo stokrát horší.

Mohla si nechat nůž nebo meč. Byla by si rozhodně jistější.

Na co jsem to sakra myslela.

Cukala sebou, kopala. Když stisk jednoho povolil, snažila se vysmeknout.

K jejímu zadržení se přidal další voják. Chytil ji zezadu za ramena a nohou zatlačil na zákolenní.

Skončila na zemi v kleku, kolem dokola obklopena, držena třemi muži.

Dál nemohla.

Dýchala zhluboka, jak se snažila uklidnit.

Když už nemůžeš utéct, musíš se tomu postavit. Neříkal si to tak Tempory?

Zvedla hlavu. Pomalu se ji mysl opět vyjasnila.

„Kdo si!" Hlas muže, na kterého narazila u stanu. Zazněl jen pár kroků od ní.

Muži se rozestoupili a pohlédla do jeho rozhořčených hnědých očí.

„Služebná co sbírá prádlo." Začala provokovat.

Na pravou tvář přilétla rána.

To si říká rytíř? Takhle bít ženu. Kterou musí držet tři muži. Pomyslela si.

„Kdo si!" Hlas se mu zvýšil o tóninu.

Tak teď trochu začínala chápat. Proč se Colin všude představuje. I ona teď měla chuť se představit jako princ. To ale nešlo. Musí hrát svou úlohu až do konce. Nesmí se prozradit.

„Jsem jen věrná poddaná." Sklonila hlavu.

„Nevypadáš jako Asnornan. A ani se tak nechováš. Kdo tě poslal?"

„Taky jsem nemyslela vaše poddaná." Pozvedla své oči.

„Začínáš si hrát s ohněm děvenko. Važ slova."

„Prosím vás za prominutí. Jsem jen sestra Kláry. Šla jsem dát vězňům napít. Jenže jeho Výsost princ Colin začal naléhat. A slíbil mi, že mne a mou rodinu nechá žít. Když mu pomůžu."

Vůdce se na ní nevěřícně díval. Ani nevěděl kdo Klára zřejmě je.

„Kde jsou?"

„Nevím pane." Snažila se znít omluvně, nevině. Sice předtím provokovala, ale pokus je pokus.