Princi!!...Princezno?

Pít či nepít

Colin se probudil s velkou bolestí hlavy.

Celý večer pak pil s těmi chlapi a snažil se z nich dostat vše možné. Řekli mu opravdu všechno, jak se děla veverčí vývar, jak využít trus místo dřeva a tak dále,  ale to nejdůležitější nikdo nevěděl nebo mu to nechtěli říci. Nakonec skončil tady v pokoji u...

Tak prudce ani nemohl letět šíp, jak on si sedl.

„Au! Sakra!" 

Uslyšel hlas Daniela, sedícího vedle na židli, kterému při tom vyhodil misku s čajem na zem.

„Já, kde, předtím..." Začal se rozhlížet po pokoji. Byl to ten pokoj, či nebyl? Kde je ta dívka? Měl by se omluvit.

„Říkej si o mne, že nejsem chlap. Ale aspoň mám jistotu, že se takhle, jako si byl včera ty, nezřídím. Tomu říkáš pátrání, zpovídání. Dost si dokážu představit, jak jedeš SÁM zachránit svou sestru." Daniel vstala, vzala ze země mísu a přešla ke stolu se džbánem s vodou.  Snažila se chovat klidně, ale ruce se jí při nalévání třásly.

„Jak jinak by si sehnal informace. Navíc jsem nebyl tak opilý, skoro všechno si pamatuji." Vyndal nohy s postele a předklonil se. „Bože má hlava."

„S-skoro vše?" Její srdce už tak nebylo klidné, teď nabylo na klusu. Polkla.

„Nikdo z nich mi nic neřekl o ničem podezřelém. Snažil jsem se je opít. Víš jak to je. Ve víně je pravda. Ale i přesto nic. Řekl jsem tedy hostinskému, aby mi řekl, kde tě ubytoval a šel jsem spát."

Vzal misku s vodou, kterou mu podávala a otupěle hleděl na hladinku.

 „Čaj sis vylil." Dodala raději. „A vlastně, proč si chtěl spát v mém pokoji, je tu jen jedna postel?" 

„Vím já? Byl jsem opilý, dělám věci nad kterými nepřemýšlím." Nadechl se a chtěl něco říci, nakonec to spolkl a dodal jinou větu. „Ty jsi opravdu neviňátko v pití."

„No a? A raději jím budu dál, když vidím ty následky."

Colin se ušklíbl s tím svým oblíbeným nadřazeným úsměvem a napil se. Pak, ale najednou, jakoby se konečně probudil vstal. 

Daniel sebou trhla, jak jí to překvapilo. „C-c-co?!"

„Ale já jsem šel do tvého pokoje!" Prohlásil.

„Co-cože?" Oči měla rozevřené, zatínala ruce v pěst a jen si přála...přála.

„A ty si tam nebyl!"

Mysli, mysli, mysli. Sakra něco vymysli! Burcovala jedna část hlavy tu druhou

„Áhhh. Tahle!" Vydala ze sebe.

„Co ah tahle? Ona tu byla?" Colin zamířil všechnu pozornost na Daniel

„Tady? N-nnéé! Co by tu u mne dělala nějaké dívka. Špatný pokoj. Ano! Spletl sis pokoj a vstoupil si do jejího. Ta ti křičela a nadávala do blázna a raději nemluvit. Já jsem uslyšel křik, tak jsem tam přišel a našel jsem tě tam u ní ležet. Tak sem se omluvil a odtáhl tě sem. Musím říci, že něco vážíš."

Víš o tom, že chrápeš a kvůli tobě jsem musela spát na židli. Máš velké štěstí, že jsem 'chlap', co nosí vycpávky, takže žádné otlačeniny.  Zamručela si v duchu. 

„Vážně? Já myslím, že jsem šel správně?"

„Jak jsi řekl předtím. Byl si opilý. Nemyslel si." Pokrčila rameny.

„ÁÁÁááá!"  Zaúpěl a prohrábl si vlasy. „Musím se jí omluvit. Taková ostuda. Myslíš, že mne poznala. Co když o mne začne vykládat, moje pověst bude ztracená."

Opravdu? Jak v takovýchhle situací můžeš myslet na sebe. Vždyť ty si jí, tedy mně, málem zkazil pověst. Daniel zaskřípala zuby.

„Tu už neuvidíš, brzo ráno odjela se svým...svým snoubencem. A máš to jedno. Nikdo tady neví kdo jsi a nikoho to očividně nezajímá. Navíc té slečně sem se už omluvil já včera večer. Myslím, že to přijala."

„Ale stejně, viděl si ji ne?" Dopil poslední kapky vody.

„Co já jsem viděl. Měl jsem více práce tě odtáhnout do postele."  Vzala mu misku a položila ji na stolek.

„Já ji pořád mám před očima."

Když už si člověk myslí, že je vše zlé zažehnáno přijde další pohroma.

„O-opravdu? To byla tak hezká?" 

„Hmm."  Přikývl.

Daniel se musela otočit, aby Colin neviděl jak se začíná trochu červenat. Nikdy o sobě nepomýšlela jako o krásné a...

„Vlasy až po půli zad, alabastrové tělo, zelené oči..."

„Aha." Oheň byl uhašen a vše okolo pomyslně zmoklo. Otočila se zpátky k němu. „Zvedej se. Už je čas, abychom jeli. Nejsme tu kvůli pití, holkám nebo bůh ví co. Jsme tu pro tvou sestru."

„Stejně bych si přál ji znovu vidět."

Věř mi, to se nestane. Já se sama budu pro to modlit. 

Rázně odkráčela z pokoje a jako naschvál bouchla dveřmi princi před nosem. 

Skývu chleba si nechali zabalit k snídani. Důležitější pro ně bylo rychle osedlat koně a jet dál. Aspoň, že věděli směr - alá Colin věděl směr. 

„Co chceš?" 

Daniel se otočila, aby viděla, na koho to Colin mluví.

Před nimi stál ten samý blonďatý chlapec, co se jim postaral o koně a zavedl ji do pokoje.

„Já. Teda vy." Jeho nervozita se odrážela na rytmu jeho přešlapování.

„Hele chlapče nemáme moc času. Takže se koukej vyjádřit nebo mlč a upaluj."

„Vy jste se včera ptal po nějakých divných lidech, že jo?"

Oba dva princové rázem přestali sedlat.

„Ty o tom něco víš?"  Vyptával se Colin dál.

„Ano, ale..." Další přešlápnutí a nevinný obličejík dožadující se něčeho.

„Na." Vložila mu Daniel do rukou zlaťák. "A teď povídej."

Chlapec si do mince kousl, spíše aby napodobil hostinského, nežli zjistil pravost. 

„Včera se tu objevili takoví divní muži. Chtěli jídlo a soudek piva. Vzali toho nejméně pro pět lidí. Otec, eh, hostinský jim nabídl pokoje. Oni však odmítli, že se mají před deštěm schovat. Jen pak chtěli, aby jim někdo donesl ještě nějaké uzené maso. Popsali mu cestu, a když se bouřka zmírnila, tak jsem jim tam na oslu dojel."

„Jestli je pravda, co říká. A jestli jsou to ti únosci. Pak to znamená, že jsme je dohnali." Zapřemýšlela si na hlas Daniel. „Chlapče? Jsou tu ještě nějaké jiné hostince, nebo nějaké domy v okolí?"

„Ne." Zavrtěl blonďatými pramínky. „Tohle je jediný dům široko daleko. Chodí sem cestovatelé, poutníci, zloduši, vrahové. Nikde jinde nenajdou jiné přístřeší."

„Proč by se nejeli schovat a ohřát, tam kam i vrazi chodí?"

„Protože vědí, že je někdo sleduje a nechtějí být viděni." Odpověděl ji na samo-otázku Colin. Zašmátral ve váčku a v mžiku mával druhý zlatý peníz chlapci před očima. „Bude tvůj, když nás dovedeš k tomu místu, kde jsi byl odevzdat to maso."

„Platí."