Princi!!...Princezno?

Jemnost s hrubostí

„Žena. On je žena."

„A ty máš zase narostlý plnovous." Snažila se zmírnit jeho rozrušení, jiným tématem.

Vlastně se ani o to moc pokoušet nemusela. 

„Jak si ty a tvůj otec dovolujete takhle lhát a klamat Dracmaedown. Zničili jste tak naší důvěru." V Colinovi to začalo vřít. Jakoby nestačila nedůvěra otce a sestry. Teď přišla i zrada od společníka a jeho budoucího švagra.

Daniel, ale měla taky vztek. Vytáhla nůž, který ji svou mastnotou umazal šaty. 

Zadívala se mu zpříma do očí.

„Každý dělá vše, aby přežil." Přešla k princezně a rozřízla jí pouta. 

Garnet spadla na zem, jak měla nepohyblivé nohy. Do končetin ji přicházelo brnění, jak se jim navracela krev.

Daniel natáhla nůž po Colinovi. 

Ale nevypadalo to, že je rozhodnuta ho osvobodit.

„Na co čekáš? Můžou se vrátit." Popohnal ji Colin.

Daniel věděla, že je málo času. Musí jednat rychle. Jenže...

Princeznu donutí mlčet, pod hrozbou. Vypadá na plný opak od bratra. Když však ví i on tohle tajemství.

Sklonila nůž.

„To mě tu chceš nechat?" Princ sebou opět rozhořčeně zacukal.

„Vše dělám, abych přežila." Zopakovala. „Myslíš si, že jsem já nebo otec tohle chtěli? Ne. Nebýt tvého otce a jeho hloupých výmyslů. Vyrostla by ze mne šťastná princezna v krásných šatech. Jak hloupý nápad. Syn a svoboda nebo dcera a záhuba. Všichni si hned vyberou svobodu, kdyby mohli. Ovšem vše něco stojí."

Obrátila se od něj a třikrát zaplácala na zadní stěnu stanu. 

Zespodu plachty se vynořil meč. Vzala ho pevně do ruky.

„Lžu a klamu pro volnost své země. Pro život svého otce. Pro svůj život." Nůž podala princezně, aby ho podržela. 

Ta už vstala a jen se mlčky na ní dívala. 

„Fulku uhni." 

Sekla. Do stanu se udělala díra. Kterou viděla Fulka. 

„Na." Hodila princezně na hlavu roztrhanou košili. Ta jí zakryla. „Fulku vezmi si ten nůž. Odveď princeznu ke koním. Já přijdu pak za vámi."

Fulk přikývl a natáhl prolézající Garnet ruku na pomoc. Za chvilku oba zmizeli.

„A co já?" Ozval se znovu Colin. Srdce se v něm začalo třást. Stejně jako pocit, že je zachráněn.

Díval se na ní. Viděl v stále starého Daniela. Pohyb, postava, pohled. Ale pak zde viděl i vztek, strach. Bohužel nevěděl jestli jeho nebo její.

„Jestli jsem žena nebo muž. Není to jedno. Stále jsem ti několikrát hlídala záda. Schytala šíp do hrudi. Riskuji své prozrazení za tvé hloupé, ale i mé, chyby. Stále je to zrada jen z mé strany? V tom případě musím hrát opět o přežití." Uklonila se jako princ.

„Co tím myslíš." Zarazil ji, když hodlala projít dírou.

„Nechám tě tu u nich." Hlavu hodila ke vstupu. „Princeznu donutím mlčet. Najdu si mužské šaty. Vrátím se do Dracmaedownu. Vezmu si tvou sestru a společně budeme šťastně vládnout našim královstvím."

„Ženy se nemohou vzít.¨

„A kdo bude myslet, že jsem žena. Jsem princ Daniel. Stále ten samý člověk."

„Budou se po mne ptát." 

„Opustil si mě. Pamatuješ. Prostě řeknu, že jsem tě už nenašel."

„Tak proč jsi přišla takhle sem. Je mnoho způsobů, jak zachránit mou sestru."

„Protože jsem chtěla zachránit vás oba."

„Proč?"

„Protože jsem myslel, že jsme přátelé." Daniel potlačovala slzy. Železo v ruce se více a více rozpalovalo, jako ho více a více mačkala.

Colin na ní v údivu hleděl a mlčel. Myšlenky se mu hemžili v hlavě. Vše si přehrával. Vše od doby, kdy potkal toho otravného prince.

Nakonec se ušklíbl. „Snad myslela." 

„Neopravuj mě." Starý zvyk je železná košile. Znovu se otočila k odchodu. Musí si pospíšit.

„Neřeknu." 

Byla to jako přetahovaná o lano.

„Nikomu nic neřeknu." Colinovy oči jevily upřímnost. „Na svou čest a korunu svého království."

Možná to bude její osudová chyba. Ale takovou pokoru u něj nikdy neviděla. Přivázaný a trochu zlomený na duši.

Povzdechla si a začala čepelí žmoulat princovi uzle.

„Au."

„Promiň." 

Colin si začal mačkat malou ranku, kterou mu Daniel omylem způsobila. Odvazovat mečem, není vůbec lehké.

„Příště zkus být víc opatrná."

Ne nic ho nezlomilo, byl to on.

„Ten provaz je ještě dost dlouhý na znovu uvázání." Odpověděla na jeho poznámku bezcitně.

Colin se však zasmál. „Takže budeme přátelé ?" Natáhl k ní pravici.

Ještě jednou se mu podívala do očí, pro ujištění. 

„Přátelé." Žádný úsměv, jen vážná tvář. Avšak plná důvěry.

Stisknutí bylo stejné. Prostě princ Daniel.

„Běž tou dírou." Podala mu meč. „Čekej na mne u cesty do tábora. Jdi více ke skalám. Zkusím tě tam najít."

„Počkej, ty nepůjdeš."

„Já jsem sem přišla. Tak musím i vyjít." Řekla a vyšla ze stanu.

Colin jen pokýval. To dávalo rozum. Ovšem zarazil se. Vždyť, ale chtěla odejít taky tudy?  

Na tohle bude mít čas až po tom.

Rozhlédl se venku na obě strany. Muži v okolí slavili, pili a hovořili. Nikdo nehlídal. A taky, proč. Jak by vězni mohli utéct.

Pokračoval dál ke kraji.

Daniel zatím šla se skloněnou hlavou. Nejlepší jak na sebe nikoho nepřitáhnout. Už stačilo, že nemá jak zakrýt své krátké vlasy.

 Jen pár kroků od stanu narazila do velice upraveného muže s knírkem. Tohle musí být nějaký vůdce. Usuzovala od velké odlišnosti od ostatních mužů

 Okamžitě se uklonila. 

„Žádám vám za odpuštění."

„Co tu děláš?" Obořil se na ní.

„Sbírám prádlo na praní." Odpověděla automaticky. 

„Tady není nic k sbírání, ať tě tu nevidím!"

Pořád s hlavou skloněnou k zemi. Znovu mu dala poklonu a přidala do kroku.

Pryč z tábora, pryč z tábora. Snažila se jít mezi stany. Co nejdál od lidských očí.

Věděla, že ten muž za ní, jde do stanu. Vyšla v pravý okamžik, stačila by jen chvilka a vše padlo.

Stejně, ale neměla vyhráno. Až najde, že vězni tam nejsou...

„Chyťte tu ženu! Pustila vězně! Chyťte tu ženu." Přes celý tábor se roznesl křik onoho muže.

Velitel stál před stanem a ukazoval směrem, kterým šla.

Cítila jak na ní spočívají hladové oči některých vojáků. 

Zvedla si sukni šatů a dala se do běhu.