Princi!!...Princezno?

Blíž

Osel je velice, velice tupé zvíře. A taky pomalé.

Daniel se znuděně dívala na oslí ocas, který se pohyboval ze strany na stranu. Čekala, že to bude rychlejší. Chlapec přece říkal, že nejsou daleko. Jen kdyby se ten osel pořád nezastavoval.

 V Rosewall normálně měli pro takové mezky připravené pruty s obilím nebo něčím co žrali a jak se jim to pak šlapalo, když se za tím beznadějně honili. Tady to asi neznali.

Daniel protočila panenky. „Proč se vlastně táhneme na to místo? Vždyť víme, kde je jejich předání. Spíš bychom je měli předhonit a být tam dřív než oni. Není to více taktické?" 

Colin se na ní obrátil. Celou cestu z hostince se tvářil velice vážně a přemýšlivě. Kdyby ji zase nechal vzadu, myslela by si, že se opět vrátil do jeho 'ignorovat prince Daniela'. Teď aspoň jeli bok po boku.

Podíval se na ní. „Ano, bylo by to taktické. Pokud bys byl kouzelník a jasnovidec. Jinak usuzuji, že dobýt tvé království by byla hračka i s počtem deseti vojáků. Myslíš, že se asi nedomnívají, že jejich místo předání může být prozrazeno? A co když změní sami stezku. Můžeme tak Garnet zachránit dříve a nemuset putovat dál než je nezbytné. A nakonec, jak víš jestli jsou to ti, co hledáme. Hm?" Pak se znovu otočil zpět do kamenného výrazu.

„Pfff." Odpověděla mu odfrknutím.

Poděkoval mi vůbec za to, že sem mu pomohla od potíží. Ne. A ani neřekl, žádnou omluvu na téma: Já ležel v posteli a ty na židli.

„ Css. Bastard." Sykla.

„Co si říkal?"

„Že ten komár, co mi pije krev je bastard. Takhle mě využívat." S kradmým pohledem vyčkávala, zda její narážku pochopil.

„Když se necháš. Nikdo se tě neprosil, aby si mu dal svou šlechtickou krev." Pokrčil rameny.

  Oklepala se z ledové sprchy slov. Raději se zaměřit na něco jiného.

„Hej chlapče. Když si tam byl u těch mužů. Nebyla tam náhodou nějaká dívka? Nevšiml sis?"

„To nevím. Měli tam stany. Možná v těch stanech. Provedli ti muži vám něco?"

„Možná. Dalo by se tak říci. Sebrali nám někoho a nechtějí ho vrátit. Jak se jmenuješ? Říkat ti pořád chlapče a hochu je nudné."

„Fulk, pane."

„Fulk? Zvláštní jméno."

„Ano pane, je poněkud neobvyklé."

„Řekni Fulku, za jak dlouho tam budeme."

„Vidíte tamten záhyb pane. Tak za ním to je." Ukazoval chlapec, hubenými prstíky na hromadu kamenů za níž vedla lesní stezka.

„V tom případě bude lepší, pokud sesedneme a budeme pokračovat dál po svých." Ozval se po době opět Collin. A jak řekl, tak udělal.

Uvázali koně k nedaleké soušce a vzali meče do rukou.

„Pro teď bude lepší, když se schováš za nás." Daniel poplácala Fulka po zádech. 

Přikývl.

Plížili se pomalu a skoro nehlučně. Takové to vyhýbání se velkým klackům.

 Vpředu šel Colin, který se bez protestů od ostatních kraloval na vůdce. Občas se zastavil a chvíli poslouchal. Jestli uslyší hlasy. Okraj lesa byl však tichý, jako les sám.