Pozdravila jsem paní která stála za stolem a podávala mamince ruku, posadila jsem se a ona se ke mě přiblížila a pověděla mi abych ji řekla jaké tam má tvary, jak se jmenuju, jakou má barvu slunce, a pak zase nebe a tráva a mnoho dalších věcí které ji napadly. Netrvalo dlouho a obě jsme s maminkou vycházely s úsměvem na tváři z její kanceláře. A je to ! Od září budu chodit mezi děti si hrát a učit se novým věcím, a to bez maminky jako velka holka. Těším se, ale zároveň jsem měla zvláštní pocity.
ČTEŠ
DÍVKA ZA SKLEM
Teen FictionPříběh který vypráví o dívce a jejím životě, zaručeně tě bude bavit, tak neváhej a pusť se do čtení.
