Kapitola 3

18 3 0
                                    

No a taky jsem strávila chvilku s mamkou, která mě nakrmila a měnila mi tu zvlaštní věc. Už jsem na to přišla, říkají tomu plína. Mají tady teda divné návyky. Ale je tu krásně, svítí sluníčko, nebo prší, ale někdy mě taky pěkně bolí břicho. Netrvalo dlouho a ocitla jsem se naprosto na jiném místě. Místě kde to vypadalo jinak, kde nebylo tolik lidí, kde se procházelo stvoření které mi strkalo ocas pod nos a lechtalo na obličeji, a strašně se vtíralo, oslovovali ho Augus a říkali že je to kočka rozmazlená. A hele to není konec, kam mě to nesou ? .. Schody, schody, schody, všude schody ... A konec, no olalá, kde to jsme ? ..... Jé hele, postýlka, vsadim se že bude moje, nojo je to tak, mamka mě tam hned položila, nebyla to jediná věc která v tom pokoji byla, byl tam nějaký stoleček a na něm taková matračka na které mě maminka přebalovala, pak houpací křeslo ve kterém jsem někdy usínala v mámině náruči, dál tam byla velká skříň, a obrovskej plyšovej medvěd s velkou růžovou mašlí okolo krku, no a roztomilej houpací dřevěnej koník, celý pokojíček byl růžový a všude bílé doplňky. Cítila jsem se skvěla, byla jsem v něm v bezpečí a byl moc útulný.

DÍVKA ZA SKLEM Kde žijí příběhy. Začni objevovat