Padesát narozenin

#2

Muž s tmavýma očima postával nad mrtvým tělem a nervózně popocházel okolo. Sledoval rolexky na svém zápěstí a netrpělivě očekával detektiva, který podle jeho výpočtů měl dorazit každou minutou.

Najednou se ozvaly rychlé a pravidelné údery nohou, to přibíhal detektiv. Jeho kudrnaté vlasy nepokojně poskakovaly okolo jeho výrazného obličeje. Zastavil před mužem v obleku, který si zrovna uhlazoval své černé vlasy a jeho typický kabát pomalu dovlál za ním.

„Ahoj Sherle.“ pozdravil ho a ušklíbl se.

„Milé překvapení, úžasný zločinec Jimmy už musí krást mrtvoly z márnice, nemůže si nadělat svoje.“ Odpověděl teatrálně Sherlock.

„Co potřebuješ?“  zeptal se Sherlock po chvíli ticha.

„Něco jsem ti chtěl říct.“

„Co?“

„Nedokážeš to vydedukovat? Počkej a dozvíš se.“ usmál se, protože věděl, že zvědavý detektiv zůstane.

„Co Jime Moriarty, co mi chceš a nechceš říct?“ zeptal se znovu Sherlock.

„Počkej.“ řekl Moriarty a pokynul detektivnímu konzultantovi, aby se s ním posadil na schody nejnižšího domu v téhle slepé uličce.

Tiše seděli a vítr česal tomu vysokému jeho havrani kudliny. Oba seděli na stejném schodě, jen s tím rozdílem, že detektiv narozdíl od zločince, dosáhl nohama na dlážděný povrch ulice.

Seděli dlouho, kolem zima, byl leden, ale ani jeden z nich se z promrzlého schodiště nezvedal. Mrtvola před nimi stále ležela na zemi. Byla z márnice, již dávno zaregistrovaná a prozkoumaná. Sherlock si ji prohlížel a došel k závěru, že je absolutně náhodně vybraná.

Nakonec, poprvé za ty hodiny se nižší z nich pohl. Pomalu se postavil a detektiv se za ním také pomalu vyzvedli na nohy. Oba přistoupili k mrtvole a shlédli na ní dolů.

„Náhodně vybraná žena?“ zeptal se při pohledu na mrtvou brunetu a urovnal si šálu.

„Náhodně, padla mi do oka jako první.“ přikývl Moriarty. „Přišel jsi na to Sherle.“

„Co jsi chtěl říct?“ zeptal se znovu detektiv.

„Dej tomu čas.“

Zločinecký poradce počal popocházet okolo mrtvého těla. Detektivní konzultant pozoroval svého úhlavního nepřítele z místa. Procházel se kolem a čas od času go svýma tmavýma ďábelskýma očima pozoroval.

Pomalu zamířil k detektivovi a čím více se blížil tím více zpomaloval a jemněji došlapoval. Pomalu přistoupil až k vysokému hubenému muži. Málem se ho dotýkal svým tělem, zaklonil hlavu.

„Šťastné narozeniny Sherle.“ prohlásil s úsměvem a oddálil se od napjatého detektiva.

„To je všechno?“ zeptal se překvapeně detektiv a pomalu začal odcházet.

„Chyběl jsem ti, že?“ zeptal se s úsměvem Jim.

Detektiv se pomalu otočil a prohlédl si ho od hlavy k patě.

„Chyběl.“ usmál se detektiv, otočil se na podpatku a zrychlil krok.

Zločinecký poradce se opět usadil na promrzlý schod. Vytáhl mobil a odeslal SMS, ve které se psalo: Užij si je. -JM

Černovlasý muž otevřel oči a uviděl muže spícího vedle něj. Opatrně, aby ho nevzbudil se přetočil na druhý bok a znovu usnul.