Padesát narozenin

#9

Vytáhl z kapsy mobil a svými dlouhými prsty vyťukal Johnovo číslo. Uměl ho nazpaměť, třeba by se mu mohlo někdy hodit. Napsal jednoduchý vzkaz a stiskl tlačítko odeslat. Doufal, že si ho John přečte co nejdřív. Měl obrovskou radost, ale zároveň ho sžíral strach o Johna, co když si něco udělal, co když se mu něco stalo?

Kavárnou se ozval zvuk ohlašující příchozí SMS. John pomalu vytáhl mobil z kapsy. Sherlock mu psal.

„Čekám tě na Baker Street. -SH“ přečetl si polohlasem a postavil se na nohy.

Dveřmi kavárny vyšel zpět na déšť. Zanechal po sobě jen téměř netknutý šálek. Šel velmi rychle, až málem běžel. Ani neotevřel deštník. S kapucí na hlavě se prodíral davem turistů a chvátal. Uháněl na Baker Street. Už z dálky viděl pergolu občerstvení naproti. Už stál přede dveřmi s číslem 221. Najednou se zasekl. Napadlo ho, co když s ním Sherlock chce mluvit, ale ne tak jak by on zrovna potřeboval. Co když mu řekne, ať se odstěhuje, že v bytě teplouše nestrpí? Co když ho pošle pryč, protože by ho jeho láska jen brzdila?

Úplně ho viděl, jak to říká. Představoval si to až moc živě a to ho děsilo. Strach mu vháněl slzy do očí, bál se, moc se bál, že ztratí jednu z nejdůležitějších osob ve svém životě.

Lehce rukou pohladil okraj klepadla, vyndal klíče a co nejtiššeji otevřel. Dodal si odvahy a tiše vešel dovnitř. Potichounku vystupoval jeden schod za druhým a snažil se, aby ho Sherlock nezpozoroval. Vyšel až do patra a co nejtiššeji pootevřel dveře. Viděl Sherlocka, seděl ve svém křesle v předklonu a hlavou v dlaních, jeho havraní vlasy mu spadaly do jeho božského obličeje, jehož každou hranu si John pamatoval lépe než cokoli.

Teď už normálně vešel John do místnosti. Sherlock se postavil na nohy a jen tak na něj bezděčně koukal. John se zastavil ještě téměř ve dveřích a pozoroval, co detektiv udělá. Oba tam jen stáli, každý pozorovali špičky bot toho druhého. Detektiv pozvedl hlavu a podíval se na Johna, John pohlédl na jeho kudrny a raději hned sklopil hlavu ke špičkám svých bot.

„Johne.“ Řekl detektiv svým úžasně hebkým hlubokým hlasem.

„Sherlocku.“ řekl John a pohlédl mu do očí.

Detektiv pomalu svými dlouhými kroky překonal těch několik metrů vzdálenosti a tak stál k Johnovi čelem těsně u něho. John se natáhl na špičky, chytil detektiva kolem krku a políbil ho. Chvíli se nedočkal žádné odezvy, inu, Sherlock byl nadmíru překvapen tímhle pocitem, ale to se hned změnilo. Po chvíli se detektiv oddálil.

„To je ten nejlepší dárek k narozeninám vůbec Johne.“ řekl, lehce nadzvedl Johna a opět ho políbil.

Jeden detektiv se z ničeho nic probudil. Nechal ještě zavřené oči, měl bůhví proč takový příjemný pocit. Slastně se protáhl a přitom se jemně pootočil na druhý bok. A malý muž, který spal o několik místností vedle se jen ve spánku zavrtal ještě hlouběji do polštáře.

___
Tak snad se vám tenhle dlouhý Johnlock líbil.