Bloody tear (ff Avengers)

1. Ale né, ta baba je zpět

Byla jsem zrovna u 'sebe' v pokoji, když na mě ze zdola zavolala Kate - dvanáctiletá dcera lidí u kterých bydlím- z kuchyně ,,Max jsou tu nějací pánové a říkají že tě znají a máš jít za nimi!" Co? Jací pánové? Kdo by mě hledal? Kladla jsem si jednu otázku za druhou a přitom se belhala dolů, ze snad nekonečných​ schodů. ,, Nesnáším schody" zavrčela jsem si pro sebe, když jsem sešla poslední schod.

,,Max Hope Conorová" zeptal se černovlasý muž s modrýma očima u dveří a já hned poznala kdo to je. Mike. Má minulost mě dohání. ,,Pane, asi jste si zpletl dům. Já se nejmenuji Max Contová" naschvál jsem zkomolila mé jméno, aby to vypadalo že to jméno slyším poprvé v životě. ,,Conorová" opravil mě Mike. ,,Dobře Conorová, ale Nelie Lestradová" to jméno mě napadlo jako první. Prosím ať mi to sežere, prosím!
,,Aha tak to se vám moc omlouvám Nelie" šibalsky se usmál. Počkat co? On se mnou flirtuje?! Ble, asi se pobleju! Už odcházeli, když v tom tam vtrhla ta zrzka. Sarah. ,,Ale, ale tak Nelie Lestradová jo? To tě vážně nenapadlo nic lepšího, MAX?" Naschvál dala důraz na moje jméno. ,,Ale notak Sarah, to si s tím nemohla počkat?! S Mikem to vypadalo slibně." Laškovně jsem povytáhla obočí a podívala se na Mika.

Ten jen zrudl zlostí a zařval. ,,Ty!!"
,,Ano já!!" Křikla jsem na zpátek. ,, Omlouvám se, ale už musím jít, tak vás tu nechám o samotě." Zasalutovala jsem a rychle vyběhla ty hnusný schody nahoru do ' svého ' pokoje. Tam jsem popadla batoh ve kterém mám: mobil, sluchátka a o číslo větší mikinu. Batoh jsem měla schystaný, protože byla jen otázka času, než mě zas najdou. I s batohem jsem vyskočila z okna a dopadla na balkón pod ním. 'můj' pokoj byl ve druhém patře, takže nebylo tak těžké slézt dolů.

Uběhla jsem jen pár metrů a přede mnou se oběvila moje tetka Katherin. Ona se snad umí teleportovat! Jak se sem sakra tak rychle dostala?! ,,Nechci ti ublížit" promluvila sladkým hláskem. Jak já ji nenávidím. ,,Najednou" zasyčela jsem na ni. Ale notak Max, co jsi na svou tetičku tak zlá? Co pak by jsi tetičce zlomila srdce?" Chtěla pokračovat, ale já jí skočila do řeči. ,,Ty snad nějaký máš?" Katherin zachovala vážnou tvář. ,, Co pak tě rodiče neučili, že zkákat lidem do řeči není slušné?" Zeptala se káravým tónem. ,,Ty sama moc dobře víš že nemohli." Odpověděla jsem jí suše. Můj hlas byl najednou tak chladný a chraplavý, že jsem ani nemohla uvěřit že je můj. I když...vůči ní? Co se ještě divím?

,,Co tu chceš?" zeptala jsem se na rovinu. ,,Tebe" uchechtla se ,,nebo přesněji řečeno HYDRA tě chce." To si myslí že jsem tak blbá? ,,HYDRA je zlo." ,,A zlo je jenom úhel pohledu!"

Řekla a rychle vykopla nohu směrem ke mě. Já ji úspěšně vykryla a chtěla jí zasadit ránu, ona to však předpokládala. Všechno co umím mně naučila ona. Nemám šanci. Kopla mně do břicha a dala mi pěstí. Pak mi podkopla nohy a tím mě dostala na zem. Přiběhli tam za ní její dvě 'gorily' a svázali mi nohy a ruce tak, že jsem se nemohla ani hnout.

Kdyby tak věděla co umí.

Co umím a nevím o tom? Proč si pro mě přišla až teď? Tohle byly otázky, na které jsem neznala odpovědi.

Najednou mě praštili do hlavy a pak už si nic nepamatuji. Jen tmu.

Jsem tu s dalším dílem! Toho by jste si beze mně nevšimli... Nahoře v médiích máte Katherin