Bloody tear (ff Avengers)

7. Tak ta plechovka přece jen přišla

,,Ty mrcho! Kde je Kattersonová?!" Zaječela Katherin a už po několikáté mi vrazila pěstí. Já jsem se jen usmála. ,, Tak jde je?!"

,,Tam kde ty ne." Řekla jsem provokativně a vyplázla na Katherin jazyk. Ozval se tlumený smích ze strany Mika. ,,Je tu snad něco k smíchu pane Foxi?!"

,,Jo vy." Vyprskl Mike smíchy. Mně moc do smíchu nebylo, protože ke mně dorazil zase ta modrá tekutina. Bolelo to, ale míň než předtím. Už jsem zvyklá. ,,Kde je k sakru Kattersonová?!" Zařvala na mě a tím mi dopřála další nechutnou spršku jejích slin. ,, Kattersonová je v Narnii a ty by jsi měla přestat prskat nebo nás tady tímhle tempem všechny zaplavíš." Tohle na Katherin bylo moc. Zrudla vzteky a dala mi další ránu pěstí. ,,Dejte jí čtyřnásobek!"

,,Ale to ji zabije!" Vyjekl Mike. ,,Tak třeba od ní už bude pokoj." Páni ta musí být hodně naštvaná. Tohle je to co já umím ještě líp než střílet z luku- štvát lidi. Zapíchali do mě další čtyři hadičky skrz které se táhnula modrá tekutina. Když​ ke mně dorazila, tak se mi do celého těla se mi rozlila obrovská bolest. Bolelo to, ale dalo se to zvládnout. Abych ji naštvala ještě víc začala jsem si prozpěvovat.

,,You'll never know the psychopath sitting next to you
You'll never know the murderer sitting next to you
You'll think, "How'd I get here,
Sitting next to you?"

Dozpívala jsem a podívala se na Katherin sedící vedle mně na židli. Ta se naštvala a celá zrudla a několikrát mi vrazila pěstí.

,,Miku, mám tebe a Jacka pozdravovat od Connie." Zašeptala jsem. Už jsem neměla sílu ani mluvit. Ona mě chce asi vážně zabít. A dnes se jí to asi povede. Nesmím umřít, né dnes.

,,Napadli nás!" Zakřičel udýchaný muž co právě vtrhl do místnosti. Nad dveřmi se rozsvítilo červené světlo a všichni se začali hrnout ven z místnosti.

,,Tak ta plechovka si pro tebe přece jen přišla. Snad se sejdem v nebi STARKOVÁ." Dal důraz na to příjmení. ,, Myslím že v našem případě v pekle." Hořce jsem se zasmála. ,,Pozdravuj Jacka i ode mně, protože já dnes asi umřu." Do místnosti přiběhl Jack. ,,Miku musíme jít už..." Zasekl se v půlce věty když mě uviděl s tím zničeným výrazem v obličeji. ,,Hlavu vzhůru princezno, padá ti korunka." Zvedl mi bradu a rychle mě odpojili z přístrojů.
,,Miku musíme jít. Snad se někdy zase setkáme." Řekl mile Jack. ,,To jo sejdem se v pekle. Já s Mikem budem štvát ďábla tak moc, že nás pošle zpátky na zem a tebe vezmem sebou." Zasmála jsem se a pomalu začala upadat do bezvědomí. Jako poslední jsem cítila jen pevný stisk a chlad kovu.