Bloody tear (ff Avengers)

8. Táta?!

Probudila jsem se v nějaké místnosti. Smrdělo to tam desinfekcí a vedle mojí hlavy něco pípalo. Nemocnice. Slyšela jsem hlasy. ,, Konečně ji zase vidím." Tenhle hlas byl milý a od někud jsem ho znala. Počkat! To je ten hlas! Dřív mi tahle osoba četla pohádky! ,,Nebude to pro ni šok?" Tenhle hlas byl ženský a také milý. ,,To se dozvíme až se probudí." V jeho hlase byly slyšet obavi.

,, Já už jsem vzhůru." Promluvila jsem a konečně otevřela oči. Stála tam žena s blond vlasy a vedle ní byl ON.

,,Ahoj Max. Určitě víš kdo jsem a potřeboval bych ti něco říct." Začal rozpačitě a pokračoval. ,,Asi tě to překvapí, ale musíš tomu věřit. Já jsem tvůj...."

,, Táta." Dokončila jsem větu místo něj. Je zvláštní že mám zase tátu. Táta... Divný.
,,Max." Vrhl se mi kolem krku Tony. Hned jsem se odtáhla. To si jako myslí, že to bude nějaký šťastný​ rodinný shledání? Tak to se plete! Nestaral se o mně 14 let a teď mě tady bude objímat?! Tak to ne!

,,A tohle je Pepper Potsová. Moje přítelkyně." Promluvil a tím mě vytrhl z mých myšlenek.

,, Pepper. Těší mě." Natáhla ruku směrem ke mně a já ji přijala. ,,Max. Také mě těší."

,, Nemáte moje věci? Byl to takový černý batoh." Tony vytáhl můj batoh z podpostele. ,, Myslíš tenhle?"

,,Ano, přesně ten. Díky. A nevadí ti když ti budu říkat Tony?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Ne, jistě že ne. Chápu tě, jsem skoro cizí člověk. 14 let jsi mně neviděla." Řekl s falešným úsměvem. Sice se usmíval, ale v jeho očích byla vidět lítost a bolest. Né fyzická, ale psychická. Podívala jsem se do batohu a vytáhla jsem si svoje staré ošoupané legíny a černé triko na ramínka. Na dně batohu jsem ještě vyhrabala černé plátěné boty a mikinu stejné barvy. Chtěla jsem se zeptat kde je koupelna, ale Tony mě předběhl. ,,V tomhle teda nikam nejdeš! Chci tě představit ostatním." Řekl hrdě a hodil po mně papírovou tašku s oblečením.

,, Oblečení vybírala Pepper. Mně to nedovolila." Poslední tři slova spíš zahuhlal.
,,Snad jsem se trefila do tvého stylu." Zase se usmála. Je moc milá. ,,Snad ano a i kdyby ne tak  stejně děkuji. Hlavně ta to, že jste k tomu nepustila Tonyho." Zasmála jsem se a ona se mnou. Tenhle smích byl milý. Né jako ten Katherin, tenhle byl upřímně milý, nebyla v něm ani špetka zloby nebo nenávisi. Zašla jsem do dveří, kde měla být podle Tonyho slov koupelna a vytáhla jsem z tašky oblečení. Byly tam: černé rifle, černé kratší tričko s potiskem značky Adidas a boty od stejné značky. Byla tam i lehká zelená mikina (viz. obrázek) a také jsem zjistila, že na dně tašky byla řasenka, korektor, pudr, tekuté linky a světlá rtěnka. Otočila jsem se směrem k zrcadlu a zděsila se. Díky Jackovi a Mikovi jsem  nebyla podvyživená. Tělo jsem měla spíše vypracované, ale bylo posypané​ modřinami a strupy, které zbyly z ran co tam byly předtím. Měla jsem obrovské kruhy pod očima, několikrát roztržený ret a na tvářích zaschlá krev. Moje krev. Divím se že ještě neutekli, Tony si teď musí myslet, že jeho dcera je nějaká zrůdička. Ne nejsem zrůdička, jsem vraždící monstrum. Ještě jednou jsem se na sebe zhnuseně podívala do zrcadla a radši odvrátila zrak. Proč tohle ze mně udelali? Proč já? Oblékla jsem se, nanesla si korektor na kruhy pod očima a na modřiny co šli vidět a všechno jsem to pečlivě zaludrovala. Udělala jsem si linky, řasy párkrát přejela kartáčkem řasenky a vsechno jsem to zakončila světlou rtěnkou, kterou jsem nanesla na rty.

Už zkulturněná jsem vyšla ven a Tony obdivně zapískal a já se zářivě usmála na Pepper. ,, Přesně můj styl." Také se na mě usmála. Ta ženská se snad furt usmívá.

,,Tak dělejte jedem."

,,Kam?" Zeptala jsem se udiveně. ,, Říkal jsem, že tě chci představit ostatním." Zářivě se usmál. Takže jestli jsem zprávně pochopila, tak se poznám s Avengers. Nasedli jsme do bílého Ferrari a odjeli. Z batohu jsem vytáhla sluchátka a dala si je do uší. Předtím jsem se ale samozřejmě zeptala jestli jim to nevadí. Nejsem nevychovaná.

-- o hodinu později --
Dorazili jsme před obrovský mrakodrap s velkým písmenem "A"  nahoře. Stark Tower. ,,Wow." Řekla jsem a uviděla jak se Tony nadmul pýchou. ,,Pozor ať nepraskneš." Řekla jsem a zasmála se. Tony zúžil oči do malé​ škvíry a uraženě na mě koukal. Pepper už tu nebyla Tony ji vysadil na letišti, prý má ještě nějaké jednání ve Washingtonu. Jeli jsme výtahem nahoru a když jsme dojeli tak se výtah s cinknutím otevřel. Nikdo si nás nevšímal, tak jsem se chtěla nepozorovatelně vyplížit, ale Tony mě chytnul za límec mikiny a přitáhl mě zase zpátky. Nikdo si nás nevšímal až do doby než Tony zatleskal. Pak se na nás všichni otočili....

Čau! Nahoře máte oblečení Max. Chtěla bych moc poděkovat všem kteří tenhle příběh čtou.❤❤ Za každou hvězdičku nebo komentář jsem vždy hrozně moc ráda a jsem šťastnější než Tony když najde alkohol.😀❤A už radši přestanu kecat...