Bloody tear (ff Avengers)

26. Nehraju podle pravidel

Z pohledu Max

Když jsem spala, tak se mi zdál divný sen. Zdálo se mi, že mně někdo drží za ruku a objímá. Divnej sen. Vylezla jsem z postele a podívala se na budík. Tři hodiny ráno?! Co mám jako dělat? Hodila jsem na sebe rychle kraťasy, šedou sportovní podprsenku a přes to jsem si přetáhla volné bílé triko. Udělala jsem raní hygienu a učesala jsem si vysoký culík. Šla jsem do tělocvičny. Vešla jsem dovnitř a uviděla jsem Steva. ,,Ahoj Steve. Jdeš si se mnou zastřílet?" Usmála jsem se. ,,Ahoj. Já už musím jít." Zahuhlal sbalil si věci a rychle odešel. To by mně zajímalo kam musel jít. Šla jsem na střelnici. Byla jsem tam asi půl hodiny a pak mně to přestalo bavit. Podívala jsem se na terče. Jak jinak jsem ani jednou jsem neminula. Vždyť právě k tomu mě vycvičili. Nerada vzpomínám na svou minulost. Vždy si totiž musím přiznat co jsem byla, co stále jsem a co stále budu. Jen vrah. Ať už je naše minulost špatná či dobrá, nemůžeme se jí zbavit, protože už je to část z nás. A když se jí zbavíme co z nás zbude? S povzdechem jsem odešla zpět do pokoje.

- o týden později -

Steve se mi pořád vyhýbá a já nevím proč. Vždy mně jen pozdraví a pak řekne, že už musí jít. ,,Lidi zítra je ples u jednoho mého známého a nás tam pozval taky." Řekl nadšeně Tony. Super, takže další nakupování šatů. ,,Tak na co čekáme? Jde se nakupovat!" Zanotovala Wanda. ,,Hele nemůžete jít beze mně? Něco mi tam prostě vyberete, ale prosím nic extravagantního." Řekla jsem s nadějí v hlase. Nat si povzdechla, ale souhlasila. Celkem se bojím toho, co vyberou. Šla jsem do tělocvičny, kam jsem původně chtěla jít. ,,Max, počkej." Zavolal Mike. Zastavila jsem se a počkala jsem na něho. Neměla jsem náladu si z někým povídat, protože jsem pořád musela myslet na to, proč se mi Steve vyhýbá. Došli jsme až k tělocvičně a já jsem si obvázala klouby. Přešla jsem k boxovacímu pytli a mlátila do něj vší silou. ,, Páni, co ti ten pytel udělal?" Zasmál se Mike. ,, Naštval mně." Kopla jsem do pytle a ten se rozhoupal. ,,Notak Max, co ti je? Seš pořád naštvaná a nemluvíš."

,, Proč se mi Rogers vyhýbá?" Řekla jsem a znovu bouchla do pytle. ,,To já nevím."

,,Asi se ho budu muset zeptat." Mike se znovu zasmál. ,, Nebuď paranoidní. Asi má jen hodně práce v S.H.I.E.L.D.u a tak. Často jsem ho tam poslední týden vídaval." Musela jsem uznat, že měl asi pravdu. ,,To asi jo."

,,Dáme si soutěž ve střelbě?" Ďábelsky se usmál. Přikývla jsem. Stejně vyhraju.
_________________________________________

Z pohledu Rogerse

,,Ha! Vyhrála jsem!" Slyšel jsem smích Max. ,, Podvádíš. Furt jsi mně rozptilovala a já se pak netrefil."

,,Jestli mně znáš dobře, tak určitě víš, že já nehraju podle pravidel."

,,No dobře, ale příště dáme odvetu." Minulý týden jsem často jezdil do S.H.I.E.L.D.u, abych se nemusel potkat s Max. Hodně jsem se tam spřátelil s Mikem. A taky jsem mu řekl proč se Max vyhýbám. Vyšel jsem ze dveří a pozdravil jsem oba dva. ,,Jdu udělat oběd." Řekla Max a já i Mike jsme přikývli. Jen co Max zašla za roh, tak Mike spustil. ,,Ptala se, proč se jí vyhýbáš."

,,A co jsi jí řekl." Promnul jsem si kořen nosu. ,, Řekl jsem jí, že máš hodně práce v S.H.I.E.L.D.u a ona tomu uvěřila." Ještě že tak. Nesmí se mi líbit, vždyť je to Starková. Tony by mně zabil. Za několik minut už nás Max volala k obědu. Udělala rizoto. Vaří vážně moc dobře. Typl bych spíš, že nebyla zabiják, ale kuchařka v nějaké restauraci. Thor si samozřejmě několikrát přidával. Tony se zas vytahoval, že by to uvařil líp. Nedávno chtěl zkoušet, jestli jde kafe ohřát plamenometem. Max mu to naštěstí zatrhla.
Max změnila nás všechny. Jednou nás přemluvila, aby jsme si šli zahrát plážový volejbal. Tony tam hrál, že dostal infarkt a tak ho Max s Clintem zahrabali do písku. Bylo to zábavné odpoledne, protože volejbal umělá hrát jen Max a Natasha. Thor s tím míček jednou bouchl o zem, ale míč se odrazil a bouchl Thora do nosu. Tak se Thor naštval a praštil do míče takovou silou, že odletěl až za síť, která byla kolem hřiště. Míč spadl na strom a propíchl se, takže hra skončila.

Z pohledu Max

,,Jsme zpátky." Uslyšela jsem hlas Wandy. No super, už vidím ty růžový šaty s milióny mašlemi. ,,Tak co jste vybrali?" Řekla jsem s povzdechem. ,, To uvidíš až zítra." Už se bojím.  Wanda se potichu zasmála. Čemu se jako směje? Sklidila jsem ze stolu a umyla nádobí. Když Wanda procházela kolem Steva tak se zase uchechtla a něco pošeptala Nat, která se začala smát.

Ahoj všichni! Já se omlouvám, že tahle kapitola je tak krátká, ale příští už bude lepší. Slibuju.😉😁