Bloody tear (ff Avengers)

4. Utíkej Forreste, utíkej

Ubíhaly dny, týdny, měsíce, ani nevím jak dlouho tu jsem. Skoro každý den za mnou chodí Jake a společně vymýšlíme plán útěku. Za tu dobu co tu jsem, mám tělo poseté modřinami a všemi možnými ranami. Obden na mě zkoušejí nová séra. Ukázalo se, že Mike je docela hodný. Nosil mi jídlo navíc a pomáhal nám s plány. Zato Sarah byla horší a otravnější, než kdy dříve.
,,Jak dlouho tu už jsem?" Zeptala jsem se.
,, Už deset měsíců." Co?! Tak dlouho?!
,, Conorová jídlo." Řekl Mike a usmál se na mě. Donesl mi nějakou hnusnou kaši, která se mi moc jíst nechtěla. ,,Neboj tohle jíst nemusíš." Zasmál se nad tím jak jsem se v tom dloubala plastovou lžičkou. Vzal mi tu věc, která vypadala jako kdyby to někdo přede mnou už jedl a místo ní mi podal špagety. ,,Kde jsi vzal špagety?" Zeptal se Jack udiveně. ,, Uvařil." Byl na to tak moc hrdý, že jsem mu to prostě musela zkazit.
,,Tak jestli jsi to vařil ty, tak to radši sním tu hnusnou kaši." Mike si jen odfrkl a řekl mi ať jím. Ono to ku podivu bylo dost dobrý. Ale říct jsem mu to nemohla, protože by jeho ego vstouplo až do nebe. ,,Tak co říkáš?"

,, Uvařila bych to líp, ale díky." Poděkovala jsem mu. ,,Dnes večer od tud utečeš." Už dnes? Nechci je tu nechat. ,,Jeden problém." Řekl s nezájmem Mike. ,, Jakej?"

,,Dnes tě hlídá Sarah." Ta zrzavá mrcha všechno zkazí. ,, Budeš ji muset zvládnout Conorová." Ušklíbl se Mike. ,,Tu zrzku zvládnu. Utečete se mnou?" Prosím ať řeknou ano. Za těch 10 měsíců, jsem se s nimi sblížila. ,, Promiň Max, ale já nemůžu. Nevim jak Mike, ale já nejdu." Řekl posmutněle Jack. ,, Conorová, já bych chtěl odejít, ale Jacka tu nenechám s tou furií samotného." Proč ani jeden nejdou?
,, Třeba kdyby se Bloody Tear vrátila, Katherin by mi začala důvěřovat a já bych odsud dostala sebe i vás." Přemýšlela jsem nahlas. ,,Ale jak to chceš udělat?" No jo. Má pravdu. Jak to udělat? ,,Na můj plán radši zapomeňte, uděláme to dnes." Škoda, že se mnou nejdou. ,, Conorová už musíme jít. Za chvíli přijde Sarah. Počítej do 7 200. Pak uteč. "

,,Tak ahoj. Možná sbohem. Bude se mi stýskat. Po obou dvou." Oba dva jsem objala. ,,Taky se mi bude stýskat Conorová." Zašeptal mi do ucha Mike. ,, Tak teda sbohem princezno. Budeš​ mi chybět." Řekl a oba dva odešli. Já tu zůstala sama se svými myšlenkami. Měla bych počítat.

7 196! 7 197! 7 198! 7 199! 7 200! Teď nadešel můj čas. ,,Hej Sarah pojď sem!" Zavolala jsem na ní. Prosím ať přijde. ,,Co chceš?!" Zněla dost podrážděně. Vešla ke mně do cely. ,,Ále nic neobvyklého. Jen tě zabít." Odpověděla jsem ji milým hláskem. Vykopla jsem směrem k ní nohu a hned potom jí zasadila ránu pěstí. Než se stačila vzpamatovat zkočila jsem jí na záda a začala ji škrtit. Po krátké době upadla do bezvědomí. Teď mám cestu volnou. To jsem si alespoň myslela. Vyběhla jsem z cely a z dálky jsem slyšela Mika jak řve: ,, utíkej Forreste, utíkej!" Začala jsem se smát, musela jsem vypadst jak blázen. No co. Pamatovala jsem si cestu. Vpravo, pak vlevo, rovně, pak dvakrát do leva a po schodech nahoru. Už jsem byla skoro před východem, když mi zastoupila cestu Katherin a jejích 6 "goril". Né, ale notak. Sakra jak to ta baba dělá?! Ona se snad umí teleportovat?! Začal boj. Postupně jsem srazila k zemi všechny "gorily". Zbyla jsem jen já a ona. ,,Jak si se dostala z cely?!" Zaječela na mě vztekle. ,, Sarah tě měla hlídat!" Jen jsem se uchechtla. ,,No právě. SARAH mě hlídala. Měla by se měla umět líp bránit." Katherine zrudla vzteky. ,, Teď by jsme asi měli bojovat co?" Zeptala jsem se s nezájmem a prohlížela jsem si ruce. Katherin zrudla ještě víc. Chvíli se vydýchávala, než zase nabrala normální barvu. Už nevypadala jak rajče. No rajče by jí její barvu předtím závidělo. ,,Ne to nebude nutné. Deane!" Zařvala a já ucítila bodnutí na krku. Chtějí mě uspat. Myslí si že jim na mně bude stačit jedna? Tak to se pletou. Mám zrychlený metabolismus. ,,To je jako všechno?"

,,Ne to ještě není všechno." Řekla Katherin a já na krku ucítila dalších 8 bodnutí. Začaly se mi dělat černé fleky před očima. ,,Tak tohle už asi všechno je." Tohle byly poslední slova než mě pohltila temnota. Že já vždycky zkončím poražena takhle blbě.

Tak je tu další díl! Nahoře v médiích máte Sarah.