Šok zvaný dvojče

Kapitola osmá

Můj úkol byl dost jednoduchý (zkrátka jsem se jen přes mamčin počítač nabourala do systému a jídla změnila), a proto jsem měla ke konci týdne čas přemýšlet. Myslela jsem na to zvláštní jméno Christininy nevlastní sestry Leonie Jamesové. Připadalo mi hodně povědomé, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud ji znám.

„Dio? Posloucháš nás vůbec?" zeptala se Lottie, když nám přednášela, jak se jí s Joe povedlo obejít školníka, vypnout přívod vody a plynu, k tomu vyhodit pojistky a nakonec naplánovat zítřejší charitativní mytí aut na nedaleké chlapecké škole.

„Jo, jasně. Zní to fajn," odpověděla jsem lhostejně. Holky se zasmály, ale pak na mě s obavami pohlédly.

„Dee? Děje se něco?" Stacie se ke mně natáhla a stiskla mi ruku. „Já to vždycky poznám." Z druhé strany mě chytila i Natalia.

„Holky... Byla za mnou moje sestra."

„A to tě tak trápí?" udivila se Joeclyne.

Charlotte ji zpražila pohledem. „Joe!"

„To je v pohodě, Loty," uklidnila jsem situaci, „nic se neděje. Víš, já svou sestru znám jen necelé dva měsíce. Představ si, že si vesele žiješ a náhle máš dvojče. No, o to nejde. Zkrátka za mnou v pondělí po škole přišla a začala mluvit o svém dětství."

Cítila jsem na sobě pět párů nechápavých očí, proto jsem pokračovala: „Řekla mi jméno své nevlastní sestry, Leonie Jamesová. A já si ho nedokážu zařadit, prostě pořád vyskakuje a tvrdí, že je mi povědomé."

Chloe začala něco hledat ve skříni, kde schováváme ty nejdůležitější věci týkající se Šlechty, například různé fotky z akcí. Vytáhla červenou knížku – kroniku – a posadila se na postel. Za pomoci náramku si odemkla a začala listovat stránkami, až se na jedné zastavila. Otočila na dalších pět, nejspíš proto, aby si ověřila informaci. Na šesté se zabrzdila úplně. Něco zahuhlala, ale nerozuměly jsme jí. Zopakovala to.

„Leonie Claire Jamesová, rok ukončení dva tisíce deset. Poslední dva roky školy s řetízkem. Když končila, Sabrina byla nováček. To znamená, že tenhle náramek byl její," poukázala na svou ruku a následně na dívky na fotografiích.

„Jo, to je ona. Proto si ji pamatuju. V tom případě jsem ale udělala hroznou chybu!" Schovala jsem si hlavu do dlaní. Nejen, že Christinina sestra chodila na naši školu, ale byla to dokonce šlechtična. Ještě k tomu nosila řetízek.

„Chceš říct, že Chris..." načala Joe.

Přikývla jsem. „Ano. Chris má v podstatě celkem čtyři sestry a dvě z nich měly na krku řetízek. To znamená, že když jsem jí zabránila ve vstupu do elity, porušila jsem pravidla. A to dost."

„Dee..." Talia mě chytila za ruku. „To se přece může stát."

„Ne, Tal, nesmí. Nezjistila jsem si, co je moje sestra zač, než jsem ji odsoudila k Normě. A jak sama dobře víš, podle kodexu z roku 1885 se měla Christina stát plnohodnotnou eliťačkou a vzhledem k situaci, ze které vycházíme, nemá nikdo ze Šlechty právo jí toto upřít."

Zíraly na mě. Chloe znovu vstala, nahlédla do skříňky a vytáhla z ní další knížku, tentokrát světle modrou. Uvnitř bylo všechno, co tehdy patnáctiletá Katherine Avittalová se zbytkem skupiny sepsala.

„Takže pokud se nepletu," načala Chlo, „budeš to muset nějak odčinit." Listovala spisem. „Tady to je. Podmínky rozdělení. Dívka nesmí být zařazena do Normy, pokud měla či má ve Šlechtě více než jednu přímou pokrevní příbuznou (sestra, matka, babička, atd.). Pakliže k této situaci dojde, musí se šlechtičny, které jsou za chybu zodpovědné, dívce omluvit za přítomnosti minimálně dvojnásobku nezapojených lidí než je proviněných šlechtičen. Následně proběhne přestěhování na správný pokoj. A pak je tu dodatek z roku 1952, že u adopce a pěstounské péče to platí taky."

„Takže se jí musím omluvit."

„My všechny musíme," chlácholila mě Loty, „přece jen je to chyba všech."

„Jasně, jsme v tom spolu," přidala se Stacie.

„Díky, holky. V sobotu by se to dalo zařídit. Jsem ráda, že vás mám," pověděla jsem jim a rozpřáhla náruč. Následovalo dlouhé hromadné objetí.

***

„Je čas, dámy," zvolala druhý den večer Chloe. „Dneska jsme všechny byly součástí charitativní akce místo školy, čímž byl splněn i poslední úkol. Tak, Talio, tys k mému překvapení odevzdala fotky už ve středu. Vyber si barvu." Natalia hrábla do krabice a zvolila si knížečku s červenou vazbou. Následovala ji Chlo, která si nechala světle zelenou.

„Pak je tu Dia, která i přes kratší čas splnila úkol na jedničku." Vybrala jsem si modrý deník. „Stacie, ty si zasloužíš další. Včera jsi přinesla sto čtyřicet pět liber na opuštěné psy. V nejbližší budoucnosti to do útulku odneseme." Stacie sáhla po žluté, stejné barvě, kterou měla vloni i předloni. „A v neposlední řadě Lottie a Joe. Vzhledem k tomu, že jste pracovaly spolu, měly byste se domluvit." Nakonec si mladší z dívek vzala fialovou a starší oranžovou. Byl celkem paradox, že jsme úkoly plnily proto, aby na nás zbyla naše oblíbená barva. Každá totiž získala tu, kterou chtěla, nehledě na pořadí.

Přerušilo nás zaklepání na dveře. Chloe byla zase první na nohou a šla otevřít. Zůstala na osobu hledět jako puk. „Dee, pojď sem," řekla mi.

Vstala jsem a došla ke vchodu. „Christino! Co potřebuješ?" zeptala jsem se překvapeně.

„Tady, Dio. Myslím, že je to tvoje." Podala mi zelenou knížečku a usmála se. „Našla jsem to před pár dny po matice. Nahlédla jsem jen na první stránku, přísahám, jenom abych zjistila, čí to je, a mohla to vrátit."

Ucítila jsem na sobě pohledy ostatních. Pak jsem k údivu jejich i svému řekla: „Díky, ségro. Máš to u mě. Neumím si představit, jak by to dopadlo, kdyby ho našel někdo jiný." Objala jsem ji a rozloučila se.

„Vypadá to, že už není tak děsná jako předtím," ušklíbla se Talia, jakmile Christa odešla.

„Nech toho," zasmála jsem se, „sama moc dobře víš, že jsem vždycky chtěla starší sestru."

„A ona je starší?"

„O dvě minuty," mrkla jsem na ni a podala Chloe deník. Ta ho umístila ke všem ostatním, čímž uzavřela letošní Hon.

Zamyslela jsem se nad tím, že bychom se ségrou přece jen mohly být kamarádky, jak mamča chtěla. „Uvědomujete si ale, jak jsme si najednou podobné? Nemyslím vzhledem, že jo." Lehla jsem si na postel a prudce vydechla. „Já vůbec nevím, co se se mnou děje."

„Já to vím," ozvala ses Stacie. „Znám tě nejlépe ze všech tady a vím, jak ses vždycky cítila sama, přestože jsi nás všechny měla kolem sebe. Cítila jsi, že ti Christina chybí. Sesterské pouto, navíc když jste dvojčata, je to nejsilnější ve vesmíru. Je to jako pravá láska. Obě jste věděly, že někoho postrádáte, byť jste neměly páru, koho."

„Kdy se z tebe stal takový filozof?" zeptala se Talia pobaveně.

Stay kamarádčinu poznámku ignorovala a pokračovala: „Spřátel se s ní, Dio. Našla jsi něco, co je nade vše."

Věnovala jsem kamarádce úsměv. „A už ji nikdy nesmím ztratit."